Terapie, ať lépe mi je #7 (24. 4.)
Dnes si myslím, že bych mohl být i trochu sdílnější, ale však uvidíme. První bych se chtěl dotknout toho, že to bylo poslední sezení před tím, než tyto blogy vydám. Trochu nepříjemnost je to, že předtím musím vydat taky všechny blogy z Kanady a ještě mi jich chybí vydat tak osm, takže je to tak 50 na 50, že to stihnu, ale byl bych moc rád. Nechci totiž míchat dvě série, když to není nutné. No ale je to celkově spíš technikálie.
Důležitější je, že půjdu s kůží na trh. Prostě o tom budou lidi vědět. Vlastně nevím, co se pak stane. Myslím, že v dnešní společnosti už to není tak převratné, ale ja se k tomu začít tuto cestu odhodlával poměrně dlouho, takže úplně běžné to asi taky není. Vlastně jsem tak opatrně zvědavý, částečně z toho mám obavy a částečně se tím bavím. Možná jsem totiž zjistil, proč si lidi nechávají některé věci pro sebe. On je to docela opojný pocit, kdy já něco vím a druhá strana neví. Nějak mi to dává pocit výhody nebo až převahy.
Zároveň to ale jde proti mému dlouhodobému cíli, kterým je to, aby lidé komunikovali více transparentně, otevřeně, upřímně a podobně. Třeba mě úplně vytáčí takové ty řeči "Tohle neříkej osobě A a hlavně aby se to nedozvěděla osoba B". To mám vždy tendenci si vzít notes a tyhle složité vztahy si někam poznamenat. Vždyť je to na hlavu a mám pocit, že někteří lidé si stěžují, jak je život složitý a přitom k té složitosti aktivně přispívají.
Nějaký koncept absolutní transparentnosti už ale opouštím. Prostě nechci všem říkat vše, je to utopie. Čistě prakticky je to v dnešní (a asi i všech jiných) společnosti nevýhodné. Lidé totiž mohou informace zneužívat. Druhý důvod je pak vnitřní. Já jako nedokonalá lidská bytost se prostě nechci s každým bavit o všem.
To ale vede k mému aktuálnímu řešení, což bych označil jako (snad) dosažitelný ideál. Stoprocentní transparentnost ke všem padla, ale to stejné se netýká upřímnosti. Já totiž mužů říct něco jako: "O tom se s tebou nechci bavit.". Je to to samé, jako neříct nic nebo to zamlčovat? Z mého pohledu rozhodně ne, takhle totiž komunikace probíhá a člověk upřímně říká, jak to cítí.
 |
| Photo by Artem Beliaikin on Unsplash |
Důležitější je, že půjdu s kůží na trh. Prostě o tom budou lidi vědět. Vlastně nevím, co se pak stane. Myslím, že v dnešní společnosti už to není tak převratné, ale ja se k tomu začít tuto cestu odhodlával poměrně dlouho, takže úplně běžné to asi taky není. Vlastně jsem tak opatrně zvědavý, částečně z toho mám obavy a částečně se tím bavím. Možná jsem totiž zjistil, proč si lidi nechávají některé věci pro sebe. On je to docela opojný pocit, kdy já něco vím a druhá strana neví. Nějak mi to dává pocit výhody nebo až převahy.
Zároveň to ale jde proti mému dlouhodobému cíli, kterým je to, aby lidé komunikovali více transparentně, otevřeně, upřímně a podobně. Třeba mě úplně vytáčí takové ty řeči "Tohle neříkej osobě A a hlavně aby se to nedozvěděla osoba B". To mám vždy tendenci si vzít notes a tyhle složité vztahy si někam poznamenat. Vždyť je to na hlavu a mám pocit, že někteří lidé si stěžují, jak je život složitý a přitom k té složitosti aktivně přispívají.
Nějaký koncept absolutní transparentnosti už ale opouštím. Prostě nechci všem říkat vše, je to utopie. Čistě prakticky je to v dnešní (a asi i všech jiných) společnosti nevýhodné. Lidé totiž mohou informace zneužívat. Druhý důvod je pak vnitřní. Já jako nedokonalá lidská bytost se prostě nechci s každým bavit o všem.
To ale vede k mému aktuálnímu řešení, což bych označil jako (snad) dosažitelný ideál. Stoprocentní transparentnost ke všem padla, ale to stejné se netýká upřímnosti. Já totiž mužů říct něco jako: "O tom se s tebou nechci bavit.". Je to to samé, jako neříct nic nebo to zamlčovat? Z mého pohledu rozhodně ne, takhle totiž komunikace probíhá a člověk upřímně říká, jak to cítí.
Článek o terapiích je velmi otevřený a odvážný, děkuji za sdílení tvého příběhu. Je skvělé, že jsi našel způsob, jak zlepšit svou psychiku a posouvat se dál. Kromě psychoterapie mi občas pomáhají i přírodní doplňky, jako je kratom, který podporuje relaxaci a klidnou mysl. Na stránkách Krupa Kratom najdeš různé druhy, které mohou pomoci s vyrovnáním stresu a celkovým uvolněním. Možná to také oceníš! :)
OdpovědětVymazatJak říkáte- terapie je důležitý krok v řešení svých problémů. Vždycky když mě chytly nějaké chmury, dal jsem batoh/a> na záda a vyrazil do přírody. Člověk si během chůze krásně utřídí myšlenky, zbaví se negativní energie a jen nasává tu pozitivní z přírody okolo. Tomu klidnému pocitu se prostě nic nevyrovná.
OdpovědětVymazatNěkdy je opravdu přínosné najít si způsob, jak posílit psychickou pohodu mimo tradiční metody. Terapie popisovaná v článku vypadá jako inspirativní cesta pro každého, kdo hledá rovnováhu a klid. Osobně jsem zjistila, že i různé online zdroje mohou být užitečné při práci na sobě. Na stránce https://www.adamkrupa.cz jsem našla spoustu praktických tipů, které mi pomohly při každodenním zvládání stresu a sebepéči. Je fajn, že v dnešní době existuje tolik možností, jak si pomoci k lepšímu psychickému zdraví.
OdpovědětVymazatJá s tím teda souhlasím, protože je potřeba si fakt říct, že jsou i různé věci, kterými si člověk prostě udělá radost. Pro mě je to rozhodně zase cestování. Jako rád plánuji podle Park4night, což jsou vlastně mapy míst, kde jde s obytňákem nebo třeba prostě karavanem, parkovat na veřejných místech.
VymazatPobyt v horách má opravdu neuvěřitelný vliv na psychiku. Člověk si tam pročistí hlavu, nadechne se čerstvého vzduchu a načerpá novou energii. A když k tomu přidáte pohyb, třeba dlouhou túru, účinek je ještě lepší. Mít kvalitní obuv při takových výpravách je zásadní. Já nedám dopustit na boty Mammut, které mi vždycky zajistí pohodlí a jistý krok.
OdpovědětVymazat