Horyho blog

Velmi nabitý přírodní den, který malém skončil tím, že jsme zůstali v lese uvěznění za plotem. Jak že je to vůbec možné? Jen si počkejte. Na druhý plně přírodní den na severu Vancouveru jsem naplánoval návštěvu přehrady, velkých stromů a obří hory. Začali jsme asi nějakou klasickou snídaní. Menším problém pro tento den bylo, že jsme vyrazili až těsně před 12. hodinou. Ale co se dá dělat, člověk musí pracovat s tím, co má. Ať to trochu zkrátím, tak SkyTrainem, SeaBusem a Autobusem (měli by mu říkat alespoň GroundBus) jsme se dostali k Capilano Lake, což je krásné jezero s úžasným okolím, ale co bych to popisoval, se podívejte sami. No co mi úplně nedává rozum, že jezero má vlastní hráz, což by z něj snas dělalo přehradu. Ale tak třeba tam jezero bylo už dřív a jen ho zvětšili. To je jedno pro mě to hlavně bylo jedno z míst, kde jsem už byl před lety a snažil jsem se zreplikovat cestu, kterou jsme tehdy i s prarodiči šli dolů pod přehradu, kde teče řeka v hlubokém údolí a všude rostoucí

Co máte spojeného s Kanadou? Já asi hlavně přírodu s mnoha horami a lesy. Jo a samozřejmě s medvědy grizzly. No po dvou dnech jsme se konečně vydali vyslyšet volání přírody. Už cesta byla zajímavá. Naším SkyTrainem jsme to vzali výjimečně na druhou stranu a na konečné Production way - University jsme přestoupili na žlutou linku Millennium Line. Tou jsme dojeli někam, kde jsme přestoupili na autobus. Tím jsme překonali Iron Workers Memorial Bridge, což je most, který překonává mořský záliv. Hned za mostem jsem přestupovali na větším přestupním bodě Phibbs Exchange na další autobus, který nás zavezl až do Deep Cove. Deep Cove je konečná městského autobusu a je to vlastně taková malá vesnička. Po pobřeží jsou umístěny pěkné rodinné domky, které nejsou moc do vnitrozemí, protože kopec je zde docela příkrý (jak jsme si později ověřili). První jsme se ale šli podívat na mořskou zátoku. Teda jak říká Ája jezero. I když to jezero možná připomínalo, tak šlo opravdu o vodu spojenou s oceánem. Kd

Nastal ten den, kdy jsme se jeli poprvé podívat do centra města. První bylo potřeba vyřešit jízdné v rámci vancouverské dopravy. Co si budeme, systém s pouze jednorázovými, denními a měsíčními kupóny je na týdenní pobyt tak trochu na nic. Vlastně doteď si úplně přesně nepamatuju, jak systém lístků zón a podobně funguje, i když samotné používání je jednoduché. První z automatu dostanete Compass Card, což je normálně tvrdá karta s vratnou zálohou asi 5 dolarů. Fígl je teda v tom, že to jde vrátit snad jen na jedné zastávce a to ještě v centru a pak máte problém dostat se na letiště. Osobně mi to nevadilo, protože jsem si chtěl kartu nechat. Ája trochu prskal, protože si chtěl ještě vzít jízdné se slevou, na kterou měl nárok. Bohužel by si ale musel slevu zařídit rovněž na nějaké pobočce dopravního podniku nebo tak někde. Trochu komplikované jsou také zóny, v kterých MHD jezdí. Celkem jsou tři, ale my jsme využili jen dvě. Tady je ale situace usnadněna tím, že v rámci turniketového systém