Amerika 2022 #26 (8. 8.) Někdy to skončit muselo
Poslední ráno se klasicky neslo v dojídání všemožných zbytků. Měli jsme toho docela dost, což se hodilo vzhledem k tomu, že před námi byl ještě celý den ve Vancouveru a pak necelé dva dny na cestě. Nezapomněli jsme nechat na ledničce drobný dárek v podobě magnetky s Prahou. Bohužel jsem na ubytování zapomněl košili, ale zjistil jsem to až v centru a nebyla to dostatečná motivace pro vrácení se.
Letadlo nám letělo až asi někdy v 9 večer. Otázkou tedy bylo, kam dáme kufry. Nakonec jsme využili službu Bounce. Ta funguje na jednoduchém principu. Různé prodejny nebo skladovací místa se tam zaregistrují a my si z nich pak můžeme vybrat to pravé pro nás a za menší poplatek si zde zavazadlo přes domluvenou dobu nechat. Našli jsme místo sloro u zastávky Waterfront, takže to byla pohoda. Šlo o nějakou večerku a trošičku ve mně vrtala nedůvěra, ale fakt jen málo.
Koupili jsme si nějaké pití v Dollaramě a šli do města. Možná jsem nepsal, že Dollarama je takový obchod "Vše za dolar nebo jinak levně", tak teď už to víte určitě. Prošli jsme starší část města s Steam Clock a volně jsme navázali na Chinatown.
Asi o žádném větším městě nelze jednoznačně říct, jestli je hezké a uklizené. No my jsme se teď blížili k té hnusnější části města. Prvním varováním byla paní zřejmě bez domova, které jsme dali zbytek našeho pití. Po pár blocích jsme došli ke stanovému městečku bezdomovců. Je to takový trend hlavně poslední doby, který v amerických městech (asi hlavně v LA) docela zesiluje. No a když jsme šli okolo nich, tak se Ájovi podařilo vyšlápnout nějakou jejich nádobu s kdovíjakou tekutinou. Bezprostředně potom bylo dobré, že se za námi nikdo nerozběhl. V dlouhodobém horizontu beru jako úspěch to, že Ájovi noha neupadla. I když byl teda nějaký naštvaný, takže nějaký efekt ta kapalina asi měla 😀
Ponořili jsne se dále do hlubin Chinatownu. Jako snad v každém městě je to hlavně směsice různých zápachu, chutí a možného nedodržování hygienických postupů. Všechno to vypadalo zajímavě, ale zrovna poslední den před letem letadlem nebyla chuť zkoušet něco, co by žaludku nemuselo sednout.
Taky vás vždy zajímalo, jak v asi třetí řadě seriálu Arrow vymysleli Hong Kong ve Vancouveru? Že ne? Tak smůla, stejně vám o tom povím. Část scén z "Hong Kongu" se totiž odehrávala v Dr. Sun Yat-Sen Classical Chinese Garden. To jsou čínské zahrady, do kterých jsme se šli podívat a opravdu na vás dýchne takový ten asijský styl. Snad to je vidět i na fotkách.
Po cestě ze zahrad se nám naskytl zajímavý pohled. Zahrady totiž přímo sousedí s výše popsaným stanovým městečkem. Dva muži aplikující si nějakou drogu asi tak překvapiví nebyli, ale chlápek pár metrů od nich ano. Ten si totiž na ulici s velkým zápalem skládal Lego. Zajímavé...
Vzali jsme to ještě přes městskou promenádu, kde se krásně sedělo. Jen tak jsme koukali na severní část města a užívali si poslední momenty. Samozřejmě do posledních momentů je třeba počítat i návštěvu Mc'donalds, což je součástí severoamerické kultury 😀 Zase jsem si všiml rozdílů oproti prodejnám u nás, které nás brzy čekají. Samoobslužné kiosky s dotykovými obrazovkami už dobře známe. Provozovateli se vyplatí dát na objednávání jídla třeba šest displejů a jen jednoho reálného člověka za pokladnu. No jo, ale v USA a Kanadě jsou ještě dál. K čemu kiosky, když vlastní dotykovou placku nosíme všichni v kapse. Takže v zámoří už se počet kiosků začíná snižovat a sází se na mobily. Musím říct, že třeba pro mě je to příjemné a dostupná je tato funkce i u nás, akorát ji zatím moc lidí nepoužívá a všichni koukají dost překvapeně, když si jdu pro jídlo s čtyřmístným vyvolávacím číslem místo třímístného. Zpět ale do Kanady, od které se v oblasti mekáče máme pořád co učit. Takže úplný základ je v tom, že vylepšení burgeru o rajče, salát, slaninu a další je zdarma. Samozřejmě že jsem si tam dal všechno a vlastně se to ani nevešlo pořádně do krabičky 😀
I ve vzpomínkách se mi nechce směrem k letišti vyrazit, ale fakt už musíme. No tak jsme ještě utratili posledních pár dolarů, vzali kufry z večerky a šli naposledy na SkyTrain, který nás odvezl až na letiště. Víte co, já bych si ještě jeden blog dal. Bude asi kratší, ale přecejen se pár zajímavostí po cestě stalo, tak to tady ukončíme a na letiště vstoupíme v posledním díle. Budu se těšit 🙂
Letadlo nám letělo až asi někdy v 9 večer. Otázkou tedy bylo, kam dáme kufry. Nakonec jsme využili službu Bounce. Ta funguje na jednoduchém principu. Různé prodejny nebo skladovací místa se tam zaregistrují a my si z nich pak můžeme vybrat to pravé pro nás a za menší poplatek si zde zavazadlo přes domluvenou dobu nechat. Našli jsme místo sloro u zastávky Waterfront, takže to byla pohoda. Šlo o nějakou večerku a trošičku ve mně vrtala nedůvěra, ale fakt jen málo.
Koupili jsme si nějaké pití v Dollaramě a šli do města. Možná jsem nepsal, že Dollarama je takový obchod "Vše za dolar nebo jinak levně", tak teď už to víte určitě. Prošli jsme starší část města s Steam Clock a volně jsme navázali na Chinatown.
Asi o žádném větším městě nelze jednoznačně říct, jestli je hezké a uklizené. No my jsme se teď blížili k té hnusnější části města. Prvním varováním byla paní zřejmě bez domova, které jsme dali zbytek našeho pití. Po pár blocích jsme došli ke stanovému městečku bezdomovců. Je to takový trend hlavně poslední doby, který v amerických městech (asi hlavně v LA) docela zesiluje. No a když jsme šli okolo nich, tak se Ájovi podařilo vyšlápnout nějakou jejich nádobu s kdovíjakou tekutinou. Bezprostředně potom bylo dobré, že se za námi nikdo nerozběhl. V dlouhodobém horizontu beru jako úspěch to, že Ájovi noha neupadla. I když byl teda nějaký naštvaný, takže nějaký efekt ta kapalina asi měla 😀
Ponořili jsne se dále do hlubin Chinatownu. Jako snad v každém městě je to hlavně směsice různých zápachu, chutí a možného nedodržování hygienických postupů. Všechno to vypadalo zajímavě, ale zrovna poslední den před letem letadlem nebyla chuť zkoušet něco, co by žaludku nemuselo sednout.
Taky vás vždy zajímalo, jak v asi třetí řadě seriálu Arrow vymysleli Hong Kong ve Vancouveru? Že ne? Tak smůla, stejně vám o tom povím. Část scén z "Hong Kongu" se totiž odehrávala v Dr. Sun Yat-Sen Classical Chinese Garden. To jsou čínské zahrady, do kterých jsme se šli podívat a opravdu na vás dýchne takový ten asijský styl. Snad to je vidět i na fotkách.
Po cestě ze zahrad se nám naskytl zajímavý pohled. Zahrady totiž přímo sousedí s výše popsaným stanovým městečkem. Dva muži aplikující si nějakou drogu asi tak překvapiví nebyli, ale chlápek pár metrů od nich ano. Ten si totiž na ulici s velkým zápalem skládal Lego. Zajímavé...
Vzali jsme to ještě přes městskou promenádu, kde se krásně sedělo. Jen tak jsme koukali na severní část města a užívali si poslední momenty. Samozřejmě do posledních momentů je třeba počítat i návštěvu Mc'donalds, což je součástí severoamerické kultury 😀 Zase jsem si všiml rozdílů oproti prodejnám u nás, které nás brzy čekají. Samoobslužné kiosky s dotykovými obrazovkami už dobře známe. Provozovateli se vyplatí dát na objednávání jídla třeba šest displejů a jen jednoho reálného člověka za pokladnu. No jo, ale v USA a Kanadě jsou ještě dál. K čemu kiosky, když vlastní dotykovou placku nosíme všichni v kapse. Takže v zámoří už se počet kiosků začíná snižovat a sází se na mobily. Musím říct, že třeba pro mě je to příjemné a dostupná je tato funkce i u nás, akorát ji zatím moc lidí nepoužívá a všichni koukají dost překvapeně, když si jdu pro jídlo s čtyřmístným vyvolávacím číslem místo třímístného. Zpět ale do Kanady, od které se v oblasti mekáče máme pořád co učit. Takže úplný základ je v tom, že vylepšení burgeru o rajče, salát, slaninu a další je zdarma. Samozřejmě že jsem si tam dal všechno a vlastně se to ani nevešlo pořádně do krabičky 😀
I ve vzpomínkách se mi nechce směrem k letišti vyrazit, ale fakt už musíme. No tak jsme ještě utratili posledních pár dolarů, vzali kufry z večerky a šli naposledy na SkyTrain, který nás odvezl až na letiště. Víte co, já bych si ještě jeden blog dal. Bude asi kratší, ale přecejen se pár zajímavostí po cestě stalo, tak to tady ukončíme a na letiště vstoupíme v posledním díle. Budu se těšit 🙂
Článek o vašem putování Amerikou mě opravdu vtáhl. Je to takové připomenutí, že cesty nejsou vždy jen o dokonalých okamžicích, ale i o tom, jak se s překážkami a nečekanými situacemi vypořádáme. Přesně to dělá z cestování něco hlubšího. Když přemýšlíte o výbavě na další dobrodružství, stojí za to mrknout na Naturehike CZ. Mají tam věci, které se na dlouhých trasách opravdu osvědčí.
OdpovědětVymazat