Terapie, ať lépe mi je #1 (27. 1.)

Jak tohle začít. Hmmm. Jde vlastně o téma, které se alespoň z mého pohledu dost detabuizuje, ale pořád mi přijde, že ho někdo vnímá stylem "On chodí na terapie, takže je to blázen.". Osobně se to takhle snažím nevnímat, i když trochu to tam pořád je. Jak už je teda zřejmé z názvu tohoto vstupu, tak jsem se rozhodl začít chodit na terapii. Konkrétně tím myslím psychoterapii, takže budu chtít zlepšit svou psychickou stránku. Myslím si, že podobný krok jsem mohl učinit už klidně několik let zpět, ale asi lepší pozdě než později.
Na začátek si asi pojďme vyjasnit, jak chci tyto vstupy pojmout. Nechci zde psát konkrétní témata jednotlivých terapií. Je to moje osobní věc, kterou aktuálně nejsem ochotný sdílet. Je možné, že v hrubých obrysech se to v budoucnu změní. Naráží to na moje dlouhodobější téma, kterým je otevřenost a transparentnost. Ideál dosažení maxima pojmů je asi nedosažitelný. Zatím jsem došel k tomu, že vlastně dostatečně upřímná odpověď na nepříjemné otázky může být "Na to neodpovídám." nebo "O tom se nechci bavit.".

Photo by Nathan Dumlao on Unsplash

Tak jsem bezprostředně po sezení (jo, sezení je asi dobrý pojem). Přemýšlím, co všechno tady vlastně chci popsat. Asi pojedu takovým tím stylem, kdy rozhodně nepopíšu vše, ale snad aspoň já z toho zpětně pochopím, co jsem tím myslel.

Vlastně jsem do toho nešel s nějak velkými očekáváními a chápal jsem i předtím, že jde o proces. První schůzka se nesla hlavně v tom duchu, že jsem popisoval nějaké své pocity a myšlenky. To mi šlo myslím docela dobře. Paní terapeutka pozorně naslouchala, protože většinu povídání jsem obstarával já. Tak jsme se i na začátku domluvili. Tedy spíš mi to tak sama popsala, že v jejím podání je terapie o nějakém bezpečném prostoru, kde se člověk může na jednu stranu vypovídat. Terapeutka občas moje myšlenky shrnula jinými slovy, asi aby si uspořádala, jestli tomu správně rozumí. Párkrát mi taky položila otázku, která dost sedla a neuměl jsem na ni hned odpovědět. Zkrátka bylo vidět, že si nemluvím jen tak pro sebe a že druhá strana dokáže reagovat tak, že to změní můj pohled na daný problém.

Oceňuji prostor, v kterém sezení probíhalo. Nejsem na nějaké spirituálno, ale pěkné prostředí a nějaké svíčky udělají příjemnou atmosféru. Jo, ještě je dobré dodat, že jsem na začátku dostal poučení, že i ze zákona se musí dodržovat něco jako lékařské tajemství a informace mezi mnou a terapeutkou se nemají dostat ven. I to mi asi pomohlo k tomu, že jsem se docela rozmluvil a cítil se bezpečně.

Na konci došlo k tomu, abych se rozhodnul, jestli to pro mě mělo smysl nebo a jestli chci v terapii pod touto terapeutkou pokračovat. I vzhledem k mým nevelkým očekáváním a dobrému průběhu jsem souhlasil a domluvili jsme se na dalším sezení na středu 8. února. Je to teda nějaký týden a půl od dneška. Už před návštěvou jsem si říkal, že frekvence jednou za dva týdny je asi tak akorát. Terapeutka říkala, že na začátku je ideální týden nebo maximálně dva. Původně jsem počítal s těmi dvěma týdny spíš, ale týden a půl je za mě rozumný kompromis. Hodně se mi líbilo, že sama paní terapeutka zmínila, že terapie není levná záležitost a že záleží i na tom, kolik za to chci a můžu dát. Pro vaši informaci jsem platil 1000 Kč za 60 minut. Nechám na vás, jestli je to hodně nebo málo. Terapeutku jsem si vybral na webu terapie.cz a nejnižší nabídky tam jsou aktuálně za 800 korun, i když většinou je to pouze za 45 minut.

Po odchodu se cítím dost dobře. Už jen to, že jsem se vlastně po letech odhodlal, je úspěch. Přijde mi totiž, že jsem mohl přijít i dřív, ale tak lepší pozdě než později. Když jsem vyšel, tak jsem se cítil nějak lehčí. Vlastně asi poprvé jsem pořádně cítil, že i psychika má "hmotnost". I když nemám žádný vztah k hudebním nástrojům, tak hudbu poslouchám rád. Moje nálada by se dala docela dobře nepřímo měřit podle toho, kolik písniček na Spotify přeskočím, než se mi něco zalíbí. Po sezení jsem skoro nepřeskakoval, takže i to ukazuje nějakou pohodu.