Horyho blog

Dlouho jsem přemýšlel, o čem bych chtěl napsat další úvahu. Pak jsem si uvědomil, že všechny věci okolo mě teď spojují problémy s komunikací, tak se dnes podíváme dorozumívání na zoubek. Photo by  Icons8 Team  on  Unsplash Komunikace je tu s námi už velmi dlouho a stále se vyvíjí. Vývoj vidím hlavně v rychlosti a pak také v pestrosti výrazu, díky tomu se upřesňuje, co chceme vyjádřit. Podívejme se třeba na sociální sítě a různé komunikátory. Zde je rychlost na vysoké úrovni. Ne nadarmo se tento způsob komunikace označuje jako real-time communication. S pestrostí je to ale trochu problém, protože jedna zpráva lze přečíst různými způsoby. Pro mě v tom dělají ještě větší mišmaš všemožné emotikony. Osobně bych si vystačil třeba s pěti. Kvůli těmto problémům dochází k nedorozuměním a celá komunikace přichází o efektivitu, místo které získala rychlost. Narážíme totiž na problém přímé a nepřímé komunikace. Psaní zpráv přes internet je vlastně nástupcem posílání dopisů. Ty měly opr

Den před 30. výročím Sametové revoluce jsme se sešli na Letné. Jednalo se opět o akci od Milionu chvilek . Tato podzimní demonstrace navazovala na velkou červnovou demonstraci. Důvodem pro společné zaplnění Letné bylo to, že situace, kvůli které jsme demonstrovali před prázdninami, se nezlepšila, spíš naopak. Já třeba osobně vypíchnu kauzu "ministra" Staňka, kde se z mého pohledu ukázala naprostá slabost premiéra Babiše, který si nestál za svým návrhem. Jak hovoří Ústava České Republiky Článek 68 (2) ( zdroj ): "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.". V červnu jsem se zúčastnil spolu s Petrem a Ájou a bylo to super - detaily zde . Tentokrát jsem ale nenašel nikoho, kdo by měl čas a chtěl jít. Tak jsem vyrazil sám. Obecně říkám, že nemám rád lidi (myslím hlavně davy lidí) a tady jich bylo asi nejvíc, kolik jsem naživo ve svém životě viděl, ale virtuální podpora

Jak se vlastně lidé normálně seznamují? Ne, fakt, já tak úplně nevím. Alkohol nepiju a ve většině míst, kde se mladí lidé seznamují, se bere pití, tak trochu jako samozřejmost. To je alespoň moje představa, rád se nechám vyvést z omylu. Než mě z něj ale někdo vyvede, tak budu fungovat s tím, že je to podle mé představy. Poté tedy nemám moc možností na seznámení se v reálném světě. Výhodou pro mě je, že dnes už se dávno neomezujeme jen na to, co označujeme jako reálný svět. Máme světy virtuální, které nabízí celou paletu nových možností (a rizik). Photo by Alexander Sinn on Unsplash Když se na to podívám historicky, tak někdy dávno bývaly vztahy (sňatky) předem domluvené. Pak se začala doba uvolňovat a lidé se mohli seznamovat podle vlastních sympatií. Třeba generace mých rodičů se mohla seznamovat skrze inzeráty. Inzerát asi známe všichni, ale tak pro připomenutí. Jedná se o text, který se pravděpodobně objeví v nějakých novinách a autor zde popisuje někoho (nebo něco), koho hl

V pondělí 19.8. (jo, vím, že to píšu se zpožděním, ticho) jsem se s Marií vydal na Neviditelnou výstavu, což je akce, která se snaží široké veřejnosti co nejautentičtěji ukázat život nevidomých. Na podobnou akci jsem chtěl jít už delší dobu, ale nějak to nikdy nevyšlo. Photo by  Taras Chernus  on  Unsplash Jednou jsme snad na nějakou takovou akci šli se třídou z gymplu, ale já tam myslím nešel, aspoň si to teda nepamatuju. Den před návštěvou výstavy jsem přemýšlel nad tím, jak asi taková akce probíhá. Bál jsem se třeba toho, aby tam nebyla nějaká negativní a chmurná atmosféra, to mi pak reálně vůbec nepřišlo. Věděl jsem dopředu, že bude možnost si ve tmě objednat nějaké občerstvení. Na webu píšou, že je lepší vzít si kovové mince, protože se lépe rozeznávají (to si schválně můžete zkusit), takže jsem si vzal jen mince v hodnotách 20 a 50 Kč, abych to měl jednodušší. Vstup do Neviditelné výstavy je z ulice Vodičkova. Expozice má dvě části - osvětlenou a zatemněnou. První jsme

Václavák, Staromák, Karlův most, Pražský hrad a další spojuje jedna věc. Tušíte jaká? Ano, jsou to turisté. Co kdyby turisté nějak zmizeli? Jak by vlastně výše uvedená místa vypadala? Odpovědi na tyto a podobné otázky jsem se snažil najít už delší dobu. Narazil jsem na video od Honest Guide, které ukazuje, že to jde (link) a jak se říká už v začátku videa "Stačí k tomu budík." Moje představa o normální době ranního vstávání je dost rozdílná s realitou mého vstávání z prvního srpnového dne. Ve čtyři hodiny ráno fakt nevstávám jen tak. Správně na to poukázal třeba prezident Zeman, který tehdy poznamenal, že normální lidé ještě v sedm hodin spí a že sedmá ranní je zatraceně noční doba. Samozřejmě, že to musel říct tím jeho stylem, který naštve půlku společnosti, kterou ale prý nerozděluje. Pravda ale je, že dost lidí je v sedm hodin ještě doma, takže nemůžou být v centru Prahy. Pro turisty to platí tím spíš. Beru to tedy aspoň ze svého okolí, kde jsem zjistil, že lidé n

Probuzení v letadle bylo po extra krátké noci docela příjemné. Hned nám nosili nějaké jídlo. Uvědomil jsem si, že jsem měl fakt docela hlad a těšil jsem se na celé menu, i když jsem některé věci neměl rád (třeba kyselá houba), tak jsem snědl vše. Docela brzy jsme dosedli na nové letiště v Istanbulu. Istanbulské letiště nabízí širokou paletu divnolidí. Asi nejlepší jsou lidé v ručních, ale opravdu v ručních. Teorie byla taková, že je na hotelovém pokoji někdo okradl o veškeré oblečení a improvizovali s tím, co právě našli. Čekání na let do Prahy byla pěkná nuda. Náš gate byl samozřejmě na úplně druhé straně letiště (asi půl hodiny pěšky), ale únavou jsme to už ani moc neřešili. Cesta letadlem mi vyšla akorát na třetího Thora. Zavazadla k našemu úžasu zvládla cestu také a celníci nám nechtěli prohledat tělní dutiny, takže jsme mohli v klidu vyjít a být doma. Jo a spát (zhruba 14 hodin). Dobrou Počkat ještě ne dobrou. Takhle by to bylo krátké a nuda, tak mě napadlo, že si se

Poslední dva dny budou asi krátké, protože je to "jen" cesta domů, ale tak chci mít pěkně každý den v blogu. Ráno jsme lehce dobalili a vydali se na cestu. Před poslední cestou metrem jsme zjistili, že nejsou jen jednodolarové bankovky ale i mince, což bylo minimálně pro mě dost překvapení. Tak mám aspoň pěkné mince na památku. Metro bylo bez problému a letištní dráha také. Na letišti jsme měli pár hodin, které jsme strávili na WiFi na terminálu 5 (tip na nejlepší WiFi ze všech terminálů na JFK). Nudné čekání nám narušila paní, která neuměla tahat kufr na kolečkách. Možná byla unavená z letadla. Možná měla nějaký mentální problém. Ale byla to zajímavá podívaná. Kufr měl dvě kolečka a musel se tahat tedy v jednom určitém směru, ale paní bohužel ani jednou tento směr netrefila a tahala své zavazadlo bez pomoci koleček. Všiml si toho letištní zaměstnanec a ochotně ji pomohl a nastavil jí kufr správným směrem. Trvalo to asi 3 vteřiny a kufr byl zase na špatné straně. Pohled

Poslední celý den v USA a v plánu je výjezd na Coney Island a večer včas udělat online check-in. Na začátek si děláme lehkou zacházku k místu, které si pamatujeme z před dvou let. Chtěli jsme si totiž dát street food a to místo je dostatečně neturistické, aby to nestálo majlant. Všichni jsme si dali Combo over rice, což bylo kuřecí a jehněčí maso s rýží. K tomu v meníčku vychlazená plechovka libovolného soft drinku. Vrátili jsme se zpět na naši linku metra a mohli jsme pozorovat, jak se po cestě mění čtvrť. Tam, kde jsme kupovali jídlo, začínal East Flatbush, což je jedna z těch hnusnějších čtvrtí (bydleli jsme tam minule). Naše aktuální ubytko je ve čtvrti Midwood, kde je to hezčí. Vyrážíme tedy naší linkou výjimečně na druhou stranu než je směr Manhattan a přijíždíme k pláži. Je to docela zvláštní, kolik podob New York má. Coney Island je prostě úplně normální písčitá pláž, kterou byste našli třeba v Chorvatsku. Na začátku nás zarazilo, že zde není moc stánku. Stánky se ale sou

Předposlední celý den v NY přišel čas na návrat do Central Parku. Od něj to bylo jen kousek k Českému centru. Na večer byl v plánu výlet na Empire State Building. Vystoupili jsme na severozápadním cípu Central Parku. Plán byl hned vejít, ale po výstupu z metra jsme uviděli nějakou zajímavou stavbu. Z dálky to vypadalo na nějaký velký chrám. Mapa poradila, že jde o The Cathedral Church of St. John the Divine. Byli jsme na kraji Harlemu, kde jsme ještě nikdy nebyli, tak říkáme 'Hej, jdem to omrknout.'. Ulice ke katedrále byly docela pěkné. Když člověk vypadne z té nejrušnější části Manhattanu, tak je všude lépe, ale zase pořád asi hůře než průměrně v Praze. No, to je jedno. Katedrála byla super. Zase byla postavena v tom novém gotickém směru, i když se prý zpočátku stavěla jako románská. Mohli jsme zběžně nahlédnout i dovnitř a i tam bylo, na co se dívat. Odradila nás ale cedule, kde se psalo o vstupném. Vydali jsme se tedy zpět směrem k původnímu plánu. Je to ale super, jak čl