Horyho blog

Vstávání v 8 je docela nezvyk, ale ono je to vlastně úplně jedno. Dnes je den odletu a při změně času o 6 hodin a následném jetlagu to bude uplne jedno. Vypadnout musíme v 11. Tento čas nám docela vyhovuje, aspoň budeme mit na letišti rezervu. Boarding máme v 4:25 odpoledne. Balení probíhá docela dobře, akorát opravdu moc nechápu, jak naše kufry mohly tak nabrat na váze. Z krásných 17 kg při cestě sem je 21,7 kg nyní. Limit je 23 kg, tak snad to klapne. Cesta pěšky na subway je docela upocená. Normálně bychom jeli busem, ale s kufry to není ideální nápad. Zdárně jsme došli na subway. Cesta na airtrain taky pohodová. Airtrain je dráha, která vozí lidi na jednotlivé terminály letiště JFK, terminálu je 6. Každý je jiný a každý je obrovský. Dostáváme se do tradičního kolotoče různých kontrol. Už jen čekám, až mi někdo řekne: "Udělejte Ááá." a bude čekat na vypláznutý jazyk. K takové kontrole naštěstí nedošlo, ale aspoň jednu novinku jsme měli - sundávání bot. Nástup do letadl

Z recenzí se dozvídáme, že nejlepší je jít na vyhlídku přes západ slunce. No a my Googlu přece věříme. Západ je v 8:30 večer. V 7:00 jsme nastoupeni u vstupu. A asi do pěti minut se už řítíme nahoru. Myslím, že nás výtah veze asi do 85 patra a místní zaměstnanec nám zrovna oznámil, že celá jízda bude trvat 46 vteřin. Takový vytah chci domů, za vteřinu bych byl ve svém patře. Vše je zde děláno na efekt. Strop výtahu je průhledný a šachtu lemují modré LED diody. "Průlet" mezi nimi je famózní zážitek. Uši rychle zaléhají z té rychlé změny tlaku, ale už jsme nahoře. Top of The Rock je na vyhlídky jako dělané. Jsou zde vlastně 3 patra pro rozhled, takže se může najednou kochat hodně lidí i tak jsme se ale museli dost prodírat. Když už se ale člověk prodere až ke sklu/zábradlí, tak ten pohled za to rozhodně stojí. Najednou se tu konečně vyznám lépe. Úplně v dáli je Socha Svobody a Ellis Island, na Manhattanu pak World Trade Center, Empire State Building, Chrysler Building a mnohi

Dnes máme poslední celý den, ale truchlit neplánujeme. Chceme si to pořádně užít. Chceme jet na Coney Island a poté na vrch Rockefeller Center (Top of The Rock). Směrem k pláži na jihu Brooklynu (Coney Island) se ještě stavujeme v Targetu na Flatbush. Mají tu větší výběr, dokonce i ovoce, zeleninu a masu (nic z toho na Atlantic Ave nemají :( ). Poté si dáváme jídlo ze stánku před obchodem, má to být něco na způsob turecké kuchyně. Říká se, že americká kuchyně neexistuje a asi to bude tak nějak pravda, ale tady si každé cizí jídlo tak trochu upraví, že to vlastně je jejich kuchyně, akorát není moc originální. Taky je zajímavé, jak Američané zvládají chutě tolika kultur. Zajímalo by mě, jestli mají třeba díky tomu odolnější zažívání. Během mého fantazírování procházíme částí Brooklynu na metro, ale tohle je jiná část. Není to ta naše docela hnusná a špinavá. Tady jsou úhledné trávníky a po odpadcích se také slehla zem. Tady totiž mají popelnice, což je pěkná změna oproti ulicím plných p

Na Times Square chceme (vlastně já chci) až v noci, takže je ještě čas se podívat na břeh řeky Hudson, kde naproti je New Jersey. Pobřeží je docela pěkné a z velké části funkční. Ta funkční část se skládá z různých částí velkého přístavu. Ta pěkná je park a taky asi muzeum námořní bitevní techniky (myslím, že tam je toto). Je to vlastně velká letadlová loď, na které jsou letadla a různé další exponáty. Padá tma, tak hurá na Times Square. Kéž bychom byli jediní, kdo si tohle řekl. Přišlo mi, jako kdyby všichni turisté na Manhattanu byli najednou ovládnuti společným cílem. Times Square!!! Je to jako invaze zombie na jedno místo. Reklamy jsou tu však paradní. Všude všechno září a světlo je skoro jako ve dne. Jdeme třeba okolo známých krevet Buba & Gump, ale všude je hromada lidí i stánky s hotdogy jsou přeplněné. Chvíli se koukáme a pak jdeme raději pryč, tohle nejde dlouho vydržet psychicky zdraví. Ven se ještě musíme prodrat přes 5 Spidermanů, 3 Sochy Svobody, 2 Batmany a 2 Superm

Dnes to bude asi slabé. Spíš budou jen nedodělky, na které dřív nezbyl čas. Vystupujeme pár stanic od domu Flatiron, protože se ještě chceme projít přes Washington Park. Park je přeplněný a všichni fotí, že je přeplněný, takže lidí stále přibývá. Mají tu dokonce i vlastní Vítězný oblouk. Vedle parku vede ulice Waverly Place, což je ulice, kde se odehrával jeden seriál na dětském televizním kanálu. Dostáváme se k Flatiron. Je to dům s trojúhelníkovým půdorysem a navíc je ještě jedna strana hrozně krátká, takže to vypadá z některých pohledů jako holá zeď. Budova zajímavá, ale trochu nechápu její účel. Dříve tu vedly cesty tak, že větší barák se sem nevešel, ale v tom případě bych tam nestavěl nic. Budova rozhodně zajímavá, a když se ještě někomu vyplatila, tak dobrý. Dále je v plánu místní minizoo v Central Parku, teda vlastně ne. Přišli jsme k ní a ona není zdarma, ale asi za 18 dolarů a ještě k tomu je dost malá. Zloději jedni. Tak jdeme pryč. Bereme to ještě přes náš oblíbený Targe

Dnes se teploty zase šílí. Z včerejších 35°C se dnes posouváme až k 20°C. Je zataženo a trochou prší, ale nic hrozného. Dnešní plán je 9/11 Memorial. Jdeme na naše poměry brzo (odcházíme v jednu), protože se návštěva může prý klidně protáhnout. Celý výstavní prostor je vlastně aktuálně pod zemí. Orientace v muzeu je vždy podle aktuálního i bývalého rozložení staveb, což je docela zajímavé. Vidíme mnoho části poničené konstrukce. Jsou zde třeba velké železné vzpěry, které jsou ohnuté, jako kdyby byly z papíru. Výhodou tedy je, že znovu i samotné prostředí je exponát. Expozice uvnitř probírá celou historii dvojčat z mnoha úhlů. Dozvídáme se třeba, že ničivý útok z roku 2001 nebyl první. Už v roce 1993 byla odpálena bomba v jednom z mrakodrapů, ale budova samotná to přežila. Někteří lidé v ní však takové štěstí neměli. Mají tu třeba místnost s fotkami všech obětí z let 2001 i 1993. Oběti si lze také najít v databázi, do které má přístup asi 8 počítačů v místnosti. Osobně mi to přijde

Mám pro Vás nečekané a exkluzivní odhalení. Napadlo nás změřit hlavní výškovou dominantu města Washington. Udávaná výška (čerpáno z anglické Wikipedie) je 554 stop a 7 palců (169.046 m). My jsme však naměřili s místním metrem 2 stopy a 3 palce (0.686 m). Přidávám foto jako důkaz. Dokonce dva nezávisle na sobě jsme naměřili to samé. Je to tedy jen americká propaganda a musí to být nějaký trik, že je na všech fotografiích Monument tak vysoký. Asi to bude nějaké spiknutí. Tohle by se lidé měli dozvědět a proto prosím všechny, kterým není pravda lhostejná, sdílejte tuto novinu, ať pravda zvítězí.

Dnes to bude takové slabší. Ono když se vzbudíte a aplikace na počasí ukazuje: Teplota 36°C a Pocitová teplota 44°C, tak by se ven nechtělo nikomu. Dnes tedy jen krátce. Z subway vylezeme na Grand Central a jsme přímo pod Chrysler Building. Je to další ze série pěkných a vysokých budov. Naše další kroky vedou k pobřeží, kde má budovu OSN. Spíš je to tedy komplex budov. Ta nejvyšší z nich mi trochu připomíná budovu Matfyzu v Holešovicích, ale to by byla ta holešovická spíš jen takový model. Dále jsou zde vlajky všech členských států a vchody hlídané strážnými, kteří se tváří důležité. Přesouváme se k Katedrale sv. Patrika. První jsme si mysleli, že je to nějaký prcek, ale v té chvíli nám byla větší část ještě ukryta. Katedrála je pěkná. Gotiku mám rád. Sem ale prostě nesedí, snad kdekoliv jinde by vynikla, tady je utopená v moři mrakodrapů. Ze schodů katedrály je vidět náš budoucí cíl - Top of The Rock , což he vrchol Rockefeller Center. Bohužel je zatím špatně počasí, ale snad o ví

Intrepid Sea, Air & Space Museum je jméno muzea, kam jsme se dnes vypravili. Zajímavá je na tomto muzeu už "budova", v které jsou exponáty. Exponáty jsou totiž vystaveny na letadlové lodi. Ano, opravdové letadlové lodi, která bojovala v 2. Světové válce a ve Vietnamské válce. Jsou zde vystavena třeba přímo letadla, která na této lodi byla. Na video záznamech lze vidět, jak letadla vzlétala a přistávala a plno dalších věcí. Ostatní expozice jsou také zajímavé. Je tu třeba pěkně popsána Vietnamská válka a účast této lodi v ní. Pro mě hlavní hřeb je však na hlavní palubě, kde je přistavěný přístřešek pro raketoplán a vesmírnou expozici. Enterprise (jméno místního raketoplánu) je velmi podobný Discovery. Akorát Enterprise nebyl nikdy přímo v kosmu, protože byl z raketoplánu první a byl jen na testování. Zajímavé také je, že původně se měl jmenovat Constitution, ale 400 000 fanoušků seriálu Star Trek podepsalo petici pro prezidenta, aby se jméno změnilo právě na Enterprise

Dnes chceme dohnat rest ze včerejšího dne - Little Italy a pak přidáme nějaké další věci na Manhattanu. Bude toho dost. Little Italy přímo sousedí s Chinatown, takže nebylo těžké najít tuto čtvrť. Italská část města je zklamání. Je to vlastně jen jedna ulice, kde je pizza, špagety, zmrzlina a gift shopy. V čínské je to lepší, tam jsou i obchody s čínskými potravinami. Dále jdeme k Empire State Building, což je budova která byla v době postavení největší na světě. Zase je to prostě brutálně obrovské. Zkrátka nechápu, jak to může držet. Za Empirem se stavujeme ještě v Comicbook storu, kde mají zase moc pěkné věci k našim oblíbeným sériím všeho druhu. Dejv potřebuje známky, tak proč si je nezajít koupit rovnou na vlakové nádraží Penn station. Stanice je nádherná a prastará (ano, na místní poměry je budova z 18. století hodně stará). Na druhé straně přes ulici je Madison Square Garden. Tato stavba není nic moc, taková pošramocená a špinavá. To mám raději Madison Cube Garden (Futurama i

CNa třetí hodinu odpolední máme zamluvenou tour, která obsahuje výlet lodí na Liberty Island (zde je Socha Svobody) a Ellis Island (tady byli přijímání imigranti). První jedeme na Liberty Island. Socha se stále nezdá tak vysoká, ale když člověk má jako srovnání stopatrové věžáky na Manhattanu, tak je těžké soupeřit. Máme vstupenky do podstavce, lístky až do koruny nám utekly. První v podstavci navštívíme stálou výstavu a stavbě a historii samotné Sochy. Vidíme první i pozdější návrhy. Některé jsou od reality dost daleko. Teď se vydáváme po schodech až k samotné soše, přesněji rovnou pod ní. Schodů není málo, ale americký online průvodce, který psal o potřebné vysoké fyzické kondici, byl přehnaný. Výhled je parádní. Vidíme celý jih Manhattanu, New Jersey a Brooklynu. Vzadu jsou ještě vidět věžáky na okraji Bronxu a na úplně druhé straně lze vidět velkou průmyslovou oblast. Škoda, že tohle ani foťák pořádně nezachytí, hlavně tu atmosféru ne. Jdeme dolů, abychom se podívali na samotno

Dnes nejsou plány extra přehnané, ani být nemohou, když pozdě vyjíždíme a chceme se brzy vrátit. Vystupujeme na poslední zastávce v Brooklynu a jdeme směr Brooklyn bridge. Už výhled na Manhattan je nádherný. Všechny ty mrakodrapy, voda a ještě i ostrov s Statue of Liberty. Most je taky úchvatný. Železo všude a člověk zase žasne, že to vůbec drží. Lávka pro pěší v rámci Brooklyn bridge je zase přeplněná a ještě se tu pletou kola. Na druhém konci nacházíme stánky s magnety a dalšími blbostmi, ale mají magnety za 2 dolary. Jsou to ty stejné magnety, které prodávají jinde za 4. No prostě neber to. Ještě se chceme podívat do Chinatownu. Tenhle Chinatown to je teprve něco, ne jako ta washingtonská sranda. Tady jsou trhy a všechno tak divně smrdí. Jsou tu všechny věci a ve všech různých úpravách. Trhy a stánky jsou zatím pro nás trochu moc, ale nacházíme jeden čínský supermarket, který má to, co chceme. Bereme nakonec 3 balení těch nejdivnějších koláčků a pak Dejv našel nějaké natrhané a s

Dnes snad dáme Central Park a Times Square. Ještě předtím se ale zastavujeme v Targetu, který je po cestě na Atlantic Ave. Target je klasický supermarket asi jako Tesco. Zkoušíme jednu z místních sladkostí. Jsou to takové malé košíčky. Na povrchu je čokoláda a uvnitř arašídové máslo a lentilky. Dejv to popsal jako "tatranková příchuť". Je to dobré, akorát nechápu, proč to musí být v tolika obalech. Je z toho pak hrozného nepořádku. Ve stejném obchodním centru je ještě Best Buy (něco jako naše Alza, ale bez zeleného skřeta). Dejv kupuje myš, protože se hodí k ntb a chceme ji vyzkoušet i k mobilu, který má prasklý display a našli jsme ho už ve Washingtonu. Příští výstup je u Central Parku. Všichni o něm tak básní, ale z první návštěvy nám přišel jako přeplněná a někde trochu vylepšená Stromovka. Člověk čeká víc, když se o tom všude tak mluví. Ale aspoň posedíme u místních baseballových hřišť, kde zrovna probíhá nějaký zápas. Docela pohodička tu je, jen těch lidí je dost. V

Pět hodin odpoledne. Pro někoho to už možná je pozdě jít do města, ale pro nás ne. Už se nemůžeme dočkat a taky by byla škoda promrhat den v NY jen nákupem. Cesta na metro přes Brooklyn není moc vlídná. Všude je nepořádek a odpadky. Atmosféra je obecně docela nepřátelská. Okolí stanice taky není úplně pěkné. Ale jak se blížíme našemu cíli na Manhattanu, tak se situace pozvolna zlepšuje. První naše zastávka je Wall Street. Osobně se tedy tak úplně nesoustředím na burzu a věci s ní spojené. Mou pozornost si získala monstra nad námi. Ano, mrakodrapy jsou velmi impozantní. Nechápu, jak něco takového může vůbec stát. Nedává mi vlastně smysl, jak někdo mohl mít tak troufalý nápad, že se postaví takové budovy. Wall Street burza je zajímavá, ale je prostě malá. Spíš by se mi stylově hodila do Washingtonu, ale tam by zase jako budova zapadla. Zde je to jako pěkné změna oproti věžím. Další naše kroky míří k Battery Parku, což je park na jižním okraji Manhattanu. Z tohoto zatravněného cípu j

Vstáváme poprvé v New Yorku. Je asi devět. Dáváme snídani ze surovin od pana domácího a chceme jít na nákup. Venku ale průtrž mračen. Nic moc náladu způsobenou pobytem v neznámém prostředí se snažíme zlepšit Comebackem. Ten seriál se prostě neokouká. Rozchodili jsme to dokonce na místní televizi. Venku už ale přestalo pršet, tak se vydáváme na pouť za jídlem. Jídla máme dost a dokonce jsme už mohli nakoupit i suroviny na vaření vlastního jídla a nepoužívat jen mikrovlnku. Tento dům je totiž vybaven mnohem lépe než předešlý. Já si umím udělat tak vajíčka, tím končím. Dejv se ale ukázal jako šéfkuchař a udělal vynikající rýži na kari se zeleninou a tuňákem. Dokonce zbude i na zítra. Dejvův pohled Počasí nám moc nepřálo. Flatbush vypadal ještě hůř než včera. Na druhou stranu, byt je suprově zařízený a Comeback nás na chvíli zabavil. Navšívili potom místní Target, zajímavý je, že v některých Targetech mají úplně jinou nabídku zboží (někde třeba nemají vůbec čerstvé ovoce). Svůj k

Venku pokračuje deštivé počasí. Vstáváme už v 6:30, protože chceme v 8 odejít. Odcházíme v 8:15, což je stále dobré, snad máme všechno a nic jsme nezapomněli. U autobusu jsme asi o 40 minut před odjezdem, nasedáme a už se jede. Jediná neznámá je, kdy nám uteče řidič. Stalo se to ve všech třech předešlých případech, aspoň že ve dvou případech se původní řidič i vrátil. No tenhle řidič neodešel a cesta proběhla rychle a v pořádku, jen WiFi zlobila, ale tak to lze přežít. Vystupujeme na Manhattanu mezi věžáky a říkáme jen wau, ale chceme rychle na ubytování. Cesta metrem je trochu zmatená. Kdo viděl aspoň mapu metra v NY, tak potvrdí. No nějak jsme se na místo ubytování dostali, ulice se tváří lehce nepřátelsky, ale snad to bude dobré. Náš pan domácí je milý a všechno vysvětlí, dokoce i srozumitelně. Bydlení je nádherné a velké. Je tu vše, co si lze přát a i hodně základních potravin od pana domácího. Už se do ničeho nepouštíme, jen teda televizi si pouštíme. Mají tu třeba komerční

Procházení si Mallu není nikdy dost. Mall je pěkný jako vždy. Žasneme, že skoro není poznat včerejších asi milion párů nohou, které po něm dupaly. Odpadky jsou také na úrovni obvyklého dne. Dejv ještě chce koupit nějaký suvenýr ve Smithsonian muzeu, tak ještě zastávka tady. Focení s Washington Monumentem může být velká sranda. Vyzkoušeli jsme to na vlastní kůži, když jsme si kvůli co nejlepší fotce koupili metr, aby to vypadalo, že měříme Monument. Mám pro Vás vcelku šokující zjištění. Monument měří jen 28 stop a 3 palce. Všechno to je jen propaganda a až zlaté české ručičky odhalily pravdu. Ještě si obejdeme WWII Memorial a jdeme kolem vodní plochy před Lincolnem. Pořád se nedá dostat až přímo na břeh po celém obvodu, ale aspoň u Lincolna to jde. Pohled od Lincolna na vodu byl použit v jednom slavném filmu, takže tuhle fotku jsem prostě musel mít. Ještě chceme ale fotku s Donaldem nebo aspoň s jeho vilkou. Po cestě se chvíli zakoukáme na skupinu lidí, co si hraje softball v parku

Po docela pozdním probuzení začínáme zvolna balit. Jde to pomalu, z velké části proto, že při tom ještě koukáme na Comeback. Ten se nikdy neomrzí. Do města vyrážíme někdy po jedné hodině. V plánu je foto u Capitolu, milkshake na Union Station, nákup v nějakém muzeu a pak chill na National Mallu. Capitol září jako vždy. Dáváme před ním krátký chill, nějaké fotky, prostě pohodička. Divím se turistům, kterým říkám Photo hunters. Prostě chtějí mít s každou dominantou fotku a vlastně si je ani neprohlédnou, což je hrozná škoda a jsem moc rád, že jsme tu na docela dlouho a můžeme si u všeho posedět a prohlédnout si to pozorně. Jet sem s nějakou cestovkou, nedej bože nějakým turistickým busem bez střechy, bych fakt nechtěl. Další zastávka je Union Station, kde jsme původně chtěli milkshake. Čínské medové kuře s rýží se však ukázalo jako mnohem lepší možnost. Opravdu výborné, kam se hrabou ty jejich slavný burgery, i když ty jsou taky super. Dejvův pohled Balení...plán byl začít balit v

Metro v DC je kapitolou samo o sobě. Nepamatuji si snad jedinou cestu, kdy by nebyl nějaký problém Začal bych ale od toho pozitivního. Metro je rozsáhlé, takže narazíte v centru na zastávku téměř na každém rohu. Velkou výhodou tohoto metra je systém turniketů. Z Prahy jsem zvyklý na systém bez turniketů. Vím, že turnikety dříve byly, pak se zrušily a když je někdo chtěl znovuzavést, tak se to nepodařilo. Je to škoda, protože na Washingtonském systému turniketů je vidět, že to funguje. Když přijde nový cestující, který nemá SmartTrip card (karta na MHD), tak zamíří k automatu, kterých je několik na každé zastávce. Automat je relativně přehledný, i když třeba mně zorientování v ovládání chvíli trvalo. Ihned obdržíte kartu a jste na tom stejně jako rezidenti, kteří mají úplně stejné karty. Dále lze na kartu nahrát peníze, za které můžete jezdit jednotlivé jízdy. Pěkná vychytávka tohoto systému je ceník jízd. Neplatíte čas, ale přímo trasu. Na každé zastávce je ceník, kde vidíte, koli

Metro nás vyplivne uprostřed National Mall. Dav a zábrany nám diktují směr i tempo. Všude lidi. Za normálních okolností travnatá plocha, teď lidi. Aspoň víme, že jdeme dobře. Náš plán je koukat se na ohňostroj přes vodu. Ze zátoky, kde je Jefferson Memorial. Stejný nápad pár set lidí mělo taky, ale pořád méně než na Mall. Procházíme dalšími kontrolami a nakonec nacházíme docela pěkné misto u plotu. Původně jsme chteli jít dál podle vody, ale plot nám brání. Po nějaké hodině show začíná a nakonec jsme za naše místa rádi, vidíme dobře. Já to celé natáčím přes mobil, který je připevněn na zábradlí a Dejv fotí. 17 minut je vcelku dlouhá doba a frekvence vypouštění raket se pořád zrychluje. Je to pěkný ohňostroj, ale tak nějak mu chybí téma nebo extra nápad. Cesta na metro je zase ve společnosti celého města. Metra klasicky nefungují, ale to bych probral jindy. Teď už je čas spát. Dobrou noc. Dejvův pohled Další exhibice lidské lenosti. Všichni se nacpou na Mall před monument, i

Z knihovny se nám zachtělo na nákup. Dochází chleba atd. Bereme to přes Union Station, což je hlavní vlakové nádraží ve Washingtonu a opravdu na to i vypadá budova znovu nádherná prostorná a docela i čistá. Po kochaní přemýšlíme, že bychom se tam rovnou najedli a dali si milkshake, ale nakonec vítězí volba pozdějšího jídla až po nákupu. Nákup ve Walmartu je již rutinní záležitostí a nic nás nevykolejí. Jen trochu delší dobu hledáme metr. Na co metr? No, uvidíme zítra, jak se metr vyvede a co s ním uděláme. Zatím bych to spíš nechtěl zakřiknout. Zbytek jsou tradiční věci, jediná novinka je ananasová fanta. Je sladká. Konec recenze. Cesta k Wendy's poklidná. Přicházíme do docela špinavého fastfoodu. Objednáme si menu za necelých 9 dolarů. Dejv má trochu dražší, protože si objednal střední pití. Střední, u nás znamená střední 0,4l. Tady to znamená odhadem tak 0,6-0,7l. Prostě je to obrovské. Já mám malé, ale v přepočtu na naše je to tak něco mezi středním a velkým. Burger je výbor

Praží slunce a tak si vždy vybereme nějaké místo, kde si sedneme, užíváme atmosféry a kocháme se výhledem. Místa jako National Mall nebo Capitol se prostě neomrzí a vyplatí se prostě si u nich sednout do stínu, vzít si nějakou svačinu a jen se kochat. Po kochání se přesouváme do Library of Congress, což je podle tvrzení na cedulích největší světová knihovna. Nevím, co je na tom pravdy, ale je prostě obří a je vidět, že si s ní někdo dal dost práce. Není to ale pro nás zas tak důležitá budova, takže využijeme místních toalet a vydáváme se ven, kde je příjemný deštík. Dejvův pohled Mezi oblíbené kratochvíle typu kochání se výhledem a obdivováním pamětihodností bych zařadil i ochlazování se v jakémkoliv stínu. Když jsem přišel do vstupní haly knihovny, ihned se mi vybavila poslední mise Mafie. Ta podobnost interiéru knihovny s galerií ve hře je obrovská a hned jsem nadšeně zkoumal zbytek budovy. Shodou okolností jsme přišli v době, kdy probíhala výstava amerických novinových č

Dorazili jsme k průvodu a je tu docela volno. Vojenskou část jsme evidentně prošvihli, ale to byl spíš plán. Na tu totiž je vždy nejvíce lidí. Samotný průvod byl krásný. Skládal se z vystoupení různých kultur a středních škol. Každá kultura se snažila ukázat své tradice, ale zároveň začlenění do velkého amerického národa. To jsem z tohi aspoň cítil já. Školy byly většinou jedna jako druhá. Velký orchestr a pak slečny, které máchaly s vlajkami té příslušné školy. Je to pěkné, ale asi po třech školách to trochu omrzí. Teď sedíme v zapadlém parčíku. S sebou nějaké neznámé čínské koláčky a americká jablka, ať je to pěkně vyvážené. Dejvův pohled Upřímně, čekal jsem na přehlídce o trochu více lidí. Pravdou však je, že jsme přišli na méně zaplněný začátek trasy průvodu (je zajímavé, že i přes opakovanou výzvu pořadatelů, aby lidé chodili na tato místa, se všichni snažili nacpat na "nejlepší" místa u metra. Opravdu nepochopím tu lenost popojít o 300 metrů dál do volnější

Vycházíme lehce po dvanácté a cílem je přehlídka k příležitosti Independence day. Na ulicích ani v metru zatím nic nenasvědčuje tomu, že dnes je největší svátek této země. Dejvův pohled Původní plán počítal s variantou, že vstaneme o trochu dříve tak, abychom stihli z přehlídky co nejvíce. Ta začínala v 11:45, ideální čas odchodu z domu byl tudíž okolo jedenácté. No, klasicky jsme však podcenili přípravu, navíc jsme se shodli, že vidět pochodující vojáky a veterány nás moc neláká, takže jsme dorazili až na druhou část přehlídky.