Terapie, ať lépe mi je #4 (20. 3.)

Vlastně mě víc a víc baví proces terapie nebo série sezení. Dnes jsem třeba dokázal otevřít pro mě těžké téma a vlastně to ukazuje, jak se zvyšuje moje důvěra v paní terapeutku. Důležité pak je, že za to svěření se s pro mě citlivým tématem se mi rozhodně nedostalo opovržení nebo odsouzení. Prostě se o tom bavíme a je zcela na mě, jak hluboku do toho problému zabředneme. Kdyby mi stačilo to, že jsme ho identifikovali, tak by mě myslím do ničeho netlačila. To je pro mě velmi důležité. Rozhodnutí něco řešit musí být moje. Jen tak se totiž dokážu naplno opřít za snahy k řešení.
Od posledního sezení myslím uplynul možná přesně měsíc. To je dlouhá doba. Půlku té doby jsem proležel s covidem, takže stejně bychom asi možnou schůzku přesouvali. Kdyby vás zajímalo, proč byl měsíc pauzy, tak paní terapeutka měla dovolenou. Hodně oceňuji, že mě o ní informovala dostatečně dopředu, to se vždy hodí.

Photo by Tengyart on Unsplash

Dále trvá to, že zde rozhodně nechci psát všechny věci, ale zároveň si začínám říkat, že je pro mě důležitým znakem zlepšení i to, jestli o podobných věcech dokážu mluvit navenek. Jasně, je třeba rozlišovat to, co řeknu nejbližšímu okolí od toho, co napíšu všem k dispozici na internet. Pracuji ale s tím, že podobné věci řeší více lidí, takže to není nic unikátního. Třeba to i někomu pomůže. Mně to třeba pomůže tím stylem, že kdyby mě chtěl někdo skrze nějaké problémy ponižovat nebo podobně, tak mi to u veřejných věcí bude vlastně jedno. No, zajímalo by mě, jestli tenhle odstavec někdo pochopí 😀

Dobře, o něco se ještě podělím. Jde spíš o takovou vedlejší myšlenku. Naše společnost je složitá. Různé osobní, pracovní a jiné vazby by vydaly na romány. Musí to být všechno takto složité? Jsou kultury, kde je život v určitém ohledu snazší a jednodušší. Nemyslím v té materiální stránce, ale spíš v té emoční. Možná jsou tyhle věci v nějakém protikladu. Bavili jsme se tedy o tom, že člověk by si mohl z podobného přístupu brát inspiraci a věci okolo sebe zjednodušoval. S tím souvisí i další myšlenka a to ta, že nemusíme všechno dělat dokonalé, ale dostatečné řešení má přece i v názvu, že dostačuje. Ano, to převedení na školu se nabízí. Když žák dostane čtyřku, tak je to často hodně špatné. Ale vždyť ono je to dostatečné. Prostě to stačí. Čtyřka si takové označení nezaslouží.