Terapie, ať lépe mi je #5 (3. 4.)
Tentokrát píšu zážitky ze sezení později. Vlastně dnes je pátek a na terapii jsem byl v pondělí. Možná je to dobře. Hned v pondělí jsem totiž měl pocit, že jsem se moc neposunul a nebyl jsem moc spokojen. Ale jak se to rozleželo, tak mi přijde, že to přínos mělo. Přišlo mi, že jsem teď zase o dost víc mluvil já než paní terapeutka. Ale ono to někdy je taky dobré. Většinou má k mému povídání nějaký postřeh, z kterého si něco vezmu. Teď mi přišlo, že spíš jen jinými slovy opakuje, co jsem říkal já.
Na druhou stranu ono už jenom to, že jsem nějaké pro mě těžké věci formuloval navenek má docela velký přínos. Nemám rád, když musím rychle formulovat složité myšlenky. Tady jsem měl čas se zamyslet vnitřně a pak to společně nějak ještě dopilovat. Terapii si vlastně představuju tak, že já tam donesu hlavu nějakých myšlenek a pak z ní vytahuju, co mě trápí a společně to řešíme (je to metafora, ale já si to takhle fakt představuju).
Mluvit vůbec o tom, že chodím na terapii je pro mě pořád citlivá otázka. Úplně jiná věc pak je, co tam probíráme. O tom prvním jsem nedávno řekl vlastně prvnímu člověku mimo terapeutickou místnost. Samozřejmě jsem si musel užít to, že asi hodinu hádal, o co vlastně jde. Když už tak u toho aspoň musí být sranda. Zcela vážně jsem ale rád, že mě v tom podpořil, i když jsem asi nic jiného ani nečekal. Je pravda, že z toho asi dělám větší věc než pro okolí je a musím s tím počítat, ale pro mě je to fakt hrozně důležité. Aktuálně o tom přemýšlím fakt hodně a i z nějakého finančního hlediska to beru jako nejlepší investici do budoucnosti a to si fakt myslím.
 |
| Photo by Hal Gatewood on Unsplash |
Na druhou stranu ono už jenom to, že jsem nějaké pro mě těžké věci formuloval navenek má docela velký přínos. Nemám rád, když musím rychle formulovat složité myšlenky. Tady jsem měl čas se zamyslet vnitřně a pak to společně nějak ještě dopilovat. Terapii si vlastně představuju tak, že já tam donesu hlavu nějakých myšlenek a pak z ní vytahuju, co mě trápí a společně to řešíme (je to metafora, ale já si to takhle fakt představuju).
Mluvit vůbec o tom, že chodím na terapii je pro mě pořád citlivá otázka. Úplně jiná věc pak je, co tam probíráme. O tom prvním jsem nedávno řekl vlastně prvnímu člověku mimo terapeutickou místnost. Samozřejmě jsem si musel užít to, že asi hodinu hádal, o co vlastně jde. Když už tak u toho aspoň musí být sranda. Zcela vážně jsem ale rád, že mě v tom podpořil, i když jsem asi nic jiného ani nečekal. Je pravda, že z toho asi dělám větší věc než pro okolí je a musím s tím počítat, ale pro mě je to fakt hrozně důležité. Aktuálně o tom přemýšlím fakt hodně a i z nějakého finančního hlediska to beru jako nejlepší investici do budoucnosti a to si fakt myslím.
Já jsem si letos naordinoval terapii a zamluvit si Apartmány Pustevny na týden. Chci tam jet sám, bez práce, bez rodiny. Prostě si tak nějak vyčistit hlavu. Přemýšlel jsem nad Budapeští, ale nakonec jsem si říkal, že bude přeci jenom lepší, když budu někde poblíž pro případ, že by se něco stalo.
OdpovědětVymazatSice je to už nějaká doba, doufám ale, že už je vám lépe. Mně osobně hodně pomohlo začít se pravidelně hýbat. Abych se při pohybu cítil co nejlépe, zvolil jsem pohodlné boty Under Armour, na kterých se mi nejvíce líbí to, jak dobře tlumí nárazy a drží pevně nohu. Pokud byste o tom přemýšlel, doporučuji mrknout sem.
OdpovědětVymazat