USA 2019 #4 (7.7.) Je jako kus železa

Na dnešek jsme vlastně neměli žádný extra plán, ale byli jsme si jistí, že když vyjdeme do ulic, tak ono se něco najde. Tedy jeden bod zájmu jsme měli. Hlavně já jsem se chtěl podívat na Rockyho sochu a schody.

Po cestě jsme šli hlavně po Benjamin Franklin Pkwy, což je ulice, která vede od radnice až k Philadelphia Museum of Art, což je přesně to muzeum před, kterým Rocky zvedal ruce po úspěšné fyzické přípravě. Zpět ale k Benjamin Franklin Pkwy. Je to krásná ulice se spoustou zeleně a krásných výhledů. Zaujala mě ale i přítomností mnoha národních vlajek, které jsou pověšeny na lampách veřejného osvětlení.

Vlajky se začaly věšet v roce 1976 a věší se každý rok na Memorial Day. Vlajek je okolo 90 a jsou vybrány ty země, které mají ve Philadelphii významnější populační zastoupení. Seřazeny jdou pak (až na pár výjimek) abecedně.

Po cestě ke schodům jsme ještě prošli Logan Square, kde pohled zaujme hlavně velká fontána. Nás zaujal i lehce zmatený pán, který nám vyprávěl krásný příběh o tom, jak zkrotil dinosaury, kteří stáli nedaleko. Pána jsme ocenili, protože tím zachránil vlastně celé město, možná dokonce celý svět. No prostě ne všichni hrdinové nosí plášť.

Vedle Logan Square se nachází Franklin Institut, což je budova věnovaná hlavně vesmíru. Z velké části slouží jako muzeum. Nyní tam mají i nějakou Marvel expozici. Celá nabídka expozic zněla lákavé, ale oni za to chtějí peníze. Nestoudnost. Počkáme pár dnů a v DC bude muzeí zdarma tolik, že je nestihneme projít. Celý institut ale vypadal moc pěkně. Chvíli jsme strávili i před Rodin Museum, ale pak už hurá na schody.

Dlouhou dobu jsem měl spojenou Philadelphii hlavně s postavou Rockyho. Později jsem zjišťoval více informací o jiných událostech, které toto město zažilo. Teď při přípravě na výlet i při něm samotném jsem si rozšířil obzory ještě více. Zdá se mi, že je nemálo lidí, kteří sem přijeli hlavně kvůli Rockymu. Soudím tak alespoň podle počtu lidí na schodech i před boxerovou sochou. Sám mám filmy s Rockym rád, ale tohle mi přišlo dost umělé. Třeba na fotku se sochou se regulérně stojí fronta. Navíc nějaká paní si z toho udělala super business. Vy přijdete, dáte jí mobil, stoupnete si k soše, ona vás vyfotí a vy jí zaplatíte. S téměř nekonečným počtem lidí to vypadá na dobrou brigádku. Proto tady máte fotku jen tak mimo, kde žádná paní neotravovala. 

Schody samotné jsou normální schody, ale když je vyšlapáte nahoru, tak se Vám naskytne super pohled na celé centrum města i na muzeum umění.

Přemýšlel jsem, jak se asi tváří vedení muzea na to, že schody k jejich instituci jsou násobně víc navštěvovány než právě muzeum. Asi je to štve, ale co se dá dělat. No mohli by dělat víc třeba tím, že by se snažili upoutat turistovu pozornost už na schodech. Možná jsem si jen ničeho nevšiml, ale na žádný banner nebo jinou reklamu si nepamatuji.

Po cestě zpět jsme se ještě stavili na rychlo u místní staré věznice, do které půjdeme někdy později na prohlídku, takže bližší info bude v dnech příštích.