USA 2019 #10 (13.7.) Washingtonský National Mall letos poprvé

Tak už jsme tu zas. Po dvou letech jedeme zase washingtonským metrem, na které máme z většiny vtipné vzpomínky. Vystoupili jsme přímo u budovy archivů, kterou jsme minule neviděli. Je to klasika kopie řeckých budov, kterých je tu dost, ale pořád se mi líbí.

Původně jsme chtěli vyrazit do Smithsonian National Museum of American History, ale nakonec nás okouzlil National Mall natolik, že jsme celý den vlastně jen chodili po něm (co jsme si mysleli, je přece jasné, že Mall je téměř neporazitelný). Vynechali jsme část s United States Capitol (což je asi moje nejoblíbenější místní budova) a vydali jsme se pod Washinton Monument. Bohužel ještě není opraven (děkujeme američtí politici za rozpočtové provizorium ze začátku roku a přesun konce oprav z května na srpen). Nešlo se tedy jít podívat dovnitř Monumentu a nešlo ani jít přímo k Monumentu i tak Monument předvedl svoji monumentální monumentalitu.

Za nejvyšší stavbou v DC jsme se podívali na World War II Memorial. Sedli jsme si k fontáně a osvěžili si nohy (bylo to povolené). Vyfotili jsme nějaké pěkné fotky Lincoln i Washinton Monumentu a šli jsme okolo vodní plochy k Lincolnovi. Po cestě jsem přemýšlel, že Jenny asi musela hodně chtít na Foresta volat z vody, protože ta voda je teda pěkně hnusná a zelená, ale tak proti gustu... .

Poté jsem koukli klasicky na Korean i
Vietnam Veterans Memorial (víc se mi líbí vietnamský, i když je to jen zeď se jmény). Poprvé jsme viděli i Albert Einstein Memorial, po kterém lezli turisté snad úplně ve všech polohách, které si člověk dokáže představit. Moc se mi to nelíbí, ale co nadělám, že jo.

Nakonec jsme se ještě vypravili na lehkou výpravu směrem k East Potomac Park. Po cestě jsme navštívili ještě sochu Franklina Delano Roosevelta a nádherný výhled na celý Mall. Celý East Potomac Park jsme neobešli, ale chvíli jsme si sedli na břeh řeky a sledovali letadla, která vzlétají z letadla naproti řeky. Poslední zastávkou byl Thomas Jefferson Memorial, kde se zrovna opravuje střecha, ale i tak je to jedno z mých oblíbených míst. Našli jsme dokonce podzemní zázemí memoriálu, do kterého lze jet starším výtahem a je tak trochu schované. Cesta metrem byla opět bez problémů, což je už zvláštní.