23.6.2019 Demonstrace na Letné

Zdroj

„Zaplnili jsme Letnou.“ Ne, tohle není oznámení hlasatele fotbalového zápasu pražské Sparty. Tohle je výrok demonstrantů z Letenské pláně, kteří se sešli, aby podpořili nezávislost justice. Původně jsem o tom nechtěl psát blog, ale četl jsem den poté vyjádření pana premiéra a dost jsem se zhrozil. Chtěl jsem to poslat mojí babičce, která pana Babiše volila a které občas vysvětluji svůj názor na věc. Když mi ale mobil ukázal, že mám rozepsanou osmnáctou SMS zprávu a pořád bych měl co psát, tak jsem si řekl, že se podělím i tady. Navazuji tedy na rozepsanou zprávu:

Z tohoto mi je fakt smutno: „Čím víc peněz pumpujeme, tím jsou lidé nespokojenější, tvrdí Babiš“ (zdroj). Já si ten výrok vykládám tak, že se cokoliv dá koupit, že peníze musí dělat lidi šťastnějšími. Jasně, na Babiše je teď tlak, všichni chtějí vyjádření, ale ať raději neříká nic než toto. Premiér by jako zástupce naší země měl být nějaká morální autorita se sociálním cítěním. Tohle mi přijde přesně jako ten rozdíl státu a firmy. Stát by měl vytvářet prostředí pro vzkvétající společnost a to nejsou zdaleka jen peníze, je tam hodně důležitá přidaná hodnota. Jestli to někdo vidí jen přes peníze, tak to z mého pohledu nepochopil. Třeba můj starší děda vidí všechno hlavně přes peníze, občas mu to někdo připomeneme, ale on už se asi nezmění a je to podle mě nějaký osobnostní rys, který byl umocněn stářím, ale u premiéra bych tohle mít nechtěl.

Photo by Chris Slupski on Unsplash

Jsem hrdý, že jsem na Letné byl. Opravdu se mi líbila atmosféra pokojné demonstrace. Všichni lidé, které jsem potkal, na sebe byli slušní, předháněli se v zábavnosti transparentů a často se usmívali. Ano, ti lidé se usmívali a na to v Česku nejsem zvyklý, aby se lide usmívali. Dobře to popsal Zdeněk Svěrák, který řekl: „Je to protestní shromáždění, ale já to přesto cítím jako oslavu. Cítím, že tady oslavujeme, že jsme se probudili.“ (zdroj - čas 20:00). Ze světa vidíme obrázky mnoha různých demonstrací, často jsou to demonstrace neklidné a nepokojné. Často je to v zemích, kde mají velké problémy třeba s hladomory nebo s nemocemi. Náš problém není tak akutní, ale přesto je vážný, a proto jsem se i obával, že by k nějakému tomu neklidu mohlo dojít. Přece jenom máte nějakých 200-300 tisíc lidí na jednom místě a stát se může cokoliv, přesto o ničem závažném nevím. Záchranáři zasahovali podle mých informací jen u kolapsů z velkého vedra a zde se zase ukázala ohleduplnost přítomných demonstrantů. Když bylo potřeba a zdravotník zařval: „Udělejte uličku“, tak se koridor vytvořil okamžitě. Tento moment by v relativně namačkaném davu mohl vyvolat nějaký konflikt, ale nevšiml jsem si, že by se něco semlelo, ani nezazněly žádné nadávky, které by byly zapříčiněny třeba tím, že se lidé museli posouvat ze svých míst. 

Když už jsem se tady rozepsal, tak bych mohl rozebrat ještě pár věcí. Na co se vrhnout jako první? Už to mám. Co takhle si rozebrat tvrzení: „Demonstranti neuznávají výsledky demokratických voleb.“ nebo „Demonstranti by se měli vyjádřit až u voleb.“. Nedohledal jsem autora podobných výroků konkrétně, ale takové názory se šíří v prostoru sociálních sítí a asi bych se vsadil, že v pár řetězových e-mailech budou také podobná vyjádření. 

Photo by Element5 Digital on Unsplash

Vždy se prý má začínat od toho, co známe. Demokracie je vládou lidu. (Pojem pochází z řeckého δημοκρατία (dēmokratía), „vláda lidu“, složeno z δῆμος (dêmos) svobodný občan země a κράτος (kratos) vládnout. - zdroj). V našem modelu demokracie si volíme každých X let zástupce do různých institucí. Super, ale co když si zvolíme někoho, kdo nasliboval hory doly a poté se dozvíme, že to není všechno tak růžové, jak se zdálo. Podle některých názorů bychom v této chvíli měli držet ústa až do dalších voleb. Bezva nápad a do té doby si tedy ten, kdo je u moci, může vlastně dělat co chce? To chceme? Já třeba ne a nedává mi to smysl. Samozřejmě respektuji výsledek voleb, ale mám také právo kontrolovat námi volené zástupce. Tady nejde o názor na konkrétní politiky, ale o způsob chápání slova demokracie. Já ho chápu tak, jak jsem popsal.

Dále jsem slyšel výrok, že se ulici neustupuje a že v demokracii ulice neshazuje vládu. Souhlasím, ve zdravé demokracii se to neděje. Doufám, že i tady se to nestane a zatím si myslím, že tomu nic nenasvědčuje. Důležité ale je, že ve zdravé demokracii bychom se do dnešní situace ani nedostali, protože premiér s morálními zásadami by řekl: „OK, už je toho dost, co se řeší. Každý je nahraditelný. Navrhuji za sebe tady kolegu a vláda pojede jinak v nezměněném rozložení.“. Bohužel toto pan Babiš neřekl. Proč? Já si myslím, že to bude tím, že ANO = Babiš. Jistě, jak se už několikrát říkalo, i v ANO jsou názorové rozpory. Akorát je zvláštní, že dost názorových oponentů tuto stranu v posledních letech opouštělo. To máme ministra Pelikána, europoslance Teličku, ministryni Šlechtovou, ministra Stropnického a mohli bychom pokračovat.
Pan premiér opouštět premiérské křeslo nechce, podnikatelský koncern prodat taky nechce (Je to podle jeho slov jeho bývalá firma, nikde jsem ale nenašel, jestli do ní plánuje v budoucnu zase naskočit, ale kdyby to přiznal, tak vlastně přiznává střet zájmů.), vlastnictví médií se mu zřejmě také libí, i když média v dnešní době prý spíše prodělávají, tak je tak dobrý obchodník stále vlastní. Aby nakonec neplatilo, že kdo chce vše, nemá nakonec nic.

Pak tu máme další věc. Babiš se nechtěl setkat s předáky pořadatelů demonstrací. To mi přijde proti jeho tezi, že on společnost nerozděluje, protože místo toho, aby se snažil nějaké příkopy zakopat, tak akorát hloubí nové. Co si asi tak demonstranti řeknou, když s nimi Babiš ani nemluví? No nic pěkného. Jak by je pan Babiš mohl přetáhnout na svoji stranu nebo aspoň zajistit, že demonstranti chápou jeho kroky, když se s nimi ani nesejde a nejde do konfrontace s otázkami demonstrantů?

Konec byl spíše negativní, ale celkově si myslím, že jsme na dobré cestě a nějak to dopadne, snad ne na hubu.

Photo by Nathan Dumlao on Unsplash