2.7.2019 Film BlacKkKlansman v Kině Pilotů

Zdroj


Až do úterý jsem žil s tím, že kino se vlastně téměř kryje s pojmem multikino, prostě CinemaCity, CineStar a další. Věděl jsem, že existují i menší kina (jednou jsem byl v kinu Lucerna), ale moc jsem jim nevěnoval pozornost. Na úterý jsem se ale domluvil s Marií, že zajdeme na film BlacKkKlansman do Kina Pilotů. To mi připomíná, že jsem zapomněl zjistit, proč je to kino spojené s piloty, tak snad to zjistím příště (edit: důvod pojmenování můžete najít ve zdroji prvního obrázku). Už při objednávání lístků jsem byl překvapen, že se nikde nevybírala místa. Kontroloval jsem to několikrát a fakt tam nebyla, tak jsem to nechal být.
První rozdíl oproti multikinu byl patrný už po vstupu. K občerstvení bylo možné si koupit domácí limonádu (byla dobrá 😀 ). Nikde žádný popcorn a podobné věci.

Když jsme vcházeli do sálu C, tak mi došlo, proč se místa nerezervují. Kolik má běžný sál v multikině míst? Třeba i pár stovek? Možná. Kolik sedadel má sál C v Kině Pilotů? No myslím, že to byly dvě řady po pěti na pohled příjemných sedaček a vepředu dvě dvojice lehátek. Brali jsme lehátka a dobře jsme udělali. Domácí limonáda a pohodlnost lehátka dá zážitku z kina zase jiný rozměr. Atmosféru vylepšil i místní zaměstnanec, který se hrozně omlouval, že musí film zapnout znovu a že uvidíme obrazovku s menu. Samozřejmě to nikomu z přítomných nevadilo a zároveň to krásně dokreslilo pohodovou atmosféru.


Samotný film byl zajímavou kombinací dost vážného tématu s komedií (možná to zní divně, ale funguje to). Vše začíná momentem, kdy je Ron Stallworth přijat jako strážník policie v Colorado Springs. Na tom by nebylo nic zvláštního. Zvláštní to začne být až s informací, že Ron je první černoch v této instituci. Dost lidí by čekalo, že se tedy bude držet u země a snažit se na sebe neupozorňovat. To přesně Ron neudělá. Udělá vlastně spíš pravý opak. Ron zavolá na linku Ku Klux Klanu s tím, že už má po krk všech těch černochů a že by se rád přidal k této organizaci. Tady by asi stálo za to napsat, že celý film používá trochu hrubší slovník. Slovo f*ck je rozhodně nejpožívanějším slovem celého filmu. Zpět k Ronovi a jeho přihlášce do organizace. Organizace chce našeho černého odpůrce černochů poznat osobně. Zde přichází na scénu Ronův kolega Filip Zimmerman, který vystupuje jako Ron na schůzkách s organizací. Další pikantností je, že Filip je žid a ti jsou také nepřáteli Ku Klux Klanu. Následuje několik scén, kde by se v realitě pravděpodobně vše provalilo, ale naší dvojici Ronů vše prochází. Zároveň se snaží zviditelnit i černošská komunita a připravuje se k nějakému střetu s bílými. Bílí dělají to samé, akorát zapojují trochu víc zbraně. Nakonec dojde k určitému střetu a vyvrcholení příběhu je dost zajímavé a vtipné (nechci zas prozradit všechno). Příběh samotný končí docela dobře, ale zklámáním na konci je to, že všichni účastnící této tajné operace musí zničit veškeré záznamy o infiltrační akci. Po skončení příběhu je ještě k vidění několik minut záběrů, které ukazují, že tyto spory se dějí i dnes a dá to celý film do úplně jiného světla.


Zdroj


Většinu filmu jsem si říkal něco ve smyslu:„To máme štěstí, že teď už se to (tolik) neděje.“. A ono ejhle, děje a dost. Je zvláštní, kde se v lidech bere taková krutost. Maria po filmu přišla se zajímavou myšlenkou, že lidé prostě chtějí někam patřit a ono to tak ve filmu vlastně bylo. Členové místní buňky Ku Klux Klanu většinou trávili společný čas nenásilnými aktivitami jako například debatováním, kulečníkem, pitím a tak, ale celé jejich konání v organizaci mělo za cíl oslabit černošskou komunitu a občas k tomu násilí i reálně šáhli a to je to, co nechápu, že vůbec může člověk udělat. Jak může chtít ztěžovat život někomu, kdo mu nic neudělal. Možná jde o nějaké stržení davem. Možná se tu projevuje fakt, že stokrát opakovaná lež se stává domnělou pravdou a člověk je tak manipulován. Nevím, rozhodně ale takoví lidé existovali a bohužel stále existují, i když před tím často zavíráme oči a hrajeme si na ultra vyspělou společnost. Technologicky kráčíme rychle, ale morálka bohužel často pokulhává. Je také možné, že lidé mají špatnou zkušenost se zástupcem nějaké skupiny. Problém je, že v každé skupině je nějaké podobné procento blbců. Jsou bílí blbci, černí blbci a blbci se najdou i mezi asiaty. Není to důvod, proč bych to hned obrátil na celou barvu kůže. Má to asi takovou logiku, jako kdybych řekl, že všichni lidé, kteří mají chatu, jsou blbci, protože ji má můj soused, kterého nemám rád.


Zakončím tento příspěvek pozitivním postřehem. Líbilo se mi, jak se tvůrci vypořádali se stereotypem, že všichni černoši mluví takovým tím rytmickým stylem, kterému je někdy těžko rozumět. Třeba Ron ovládal tento styl, ale dokázal mluvit i stylem, že telefonující na druhé straně linky si byl jistý, že mluví s bělochem. Sám mohu potvrdit, že některým černochům rozumím docela dobře a některým skoro vůbec.

Hodnocení: 85%