Amerika 2022 #6 (19. 7.) Znovu tři ostrovy, ale přesto jinak

Návštěva Sochy Svobody je jedním z nejčastějších turistických cílů. Patří k ní také prohlídka Ellis Island, který by někteří návštěvníci (dokonce i z našich řad) nejraději přeskočili. To by ale přišli o hodnotné informace. Další program pak zajistí ostrov Roosvelt Island, který jsem si už posledně oblíbil a rád ho poznám lépe. 

Vstávání na odjezd směrem k Liberty Islandu nebylo ideální, protože na jižním cípu Mannhatanu jsme měli být už v 9:30. Podobné to ale bude při cestě do Philadelphie, takže si snad aspoň zvykneme. Samotná cesta lodí k jednomu ze symbolů města proběhla v pořádku, akorát tedy šlo o první, kde se velmi vymáhaly roušky. Na lodi a všude dál už to bylo v pohodě, ale při bezpečnostní kontrole musel mít člověk zakrytá ústa. Samozřejmě lidé bez roušky měli možnost si roušku koupit přímo na místě. To lze brát jako dobrou službu pro návštěvníky nebo se také nabízí vysvětlení, že zakrytí úst bylo vyžadováno z důvodu zvýšení prodeje roušek, kdo ví. Na lodi jsem přemýšlel, jak se asi cítili imigranti, kteří jako první z nového světa viděli něco tak velkého. Já bych byl asi dost udiven. 

Pořád mě trochu mrzí, že ani na třetí pokus jsem se nedostal k lístkům, které opravňují nositele ke vstupu až do koruny sochy. Měli jsme ale aspoň vstup do vrcholu podstavce, z kterého je také pěkný výhled nejen na Mannhatan, ale také na Brooklyn, Staten Island, přístav a Jersey City. Letos mě zaujaly v místním muzeu různé předchozí návrhy sochy, s kterými francouzský autor pracoval. Došel jsem k tomu, že jsem mu vděčný, že nakonec využil koruny s hroty, protože ty z mého pohledu soše dost přidávají na důstojnosti.

Přesun na Ellis Island byl trochu komplikovanější, protože první loď, která pro nás přijela jela hned téměř prázdná zpět, protože vezla někoho zraněného na pevninu. Po trochu otravném čekání na slunci jsme se konečně dostali na ostrov, kde probíhalo jedno z prvních setkání nových přijíždějících s místními. Nešlo o úplně první vstupní kontrolu, myslím, že šlo naopak o tu poslední a asi nejdůkladnější. Byly tu provedeny všelijaké kontroly od ověření identity přes zdravotní prohlídku až po test základních dovedností a schopností. Místní úředníci kontrolovali třeba to, jestli přijíždějící umí číst ve vlastním jazyce. 

Dále se prováděly také různé inteligenční testy, kde se skládaly obrazce nebo spojovaly stejné obrázky do páru. Byla tu i nemocnice, kde se lidé léčili hlavně z nemocí, které nechtěli přenést do Států, protože zde nebyly tak obvyklé. Ellis Island tak byl vlastně takovou první linií v boji s dovezenými nemocemi. Bohužel někteří lidé se z nemocnice už živí nedostali. Naopak ale existovaly i případy narozených dětí přímo na ostrově. Na většinu přijíždějících už čekaly rodiny nebo je vyhlíželi přátelé. Byly ale i případy, kdy byl pár na dálku třeba jen zasnouben a poté bylo nutné co nejdříve provést sňatek. Ten se často stvrzoval přímo na ostrově. No informací zde je spoustu a psal bych je dlouho, rozhodně doporučuji navštívit osobně. Z určitého pohledu jde o mnohem zajímavější věc než Statue of Liberty.

Den s Lady Liberty proběhl vlastně v kostce podobně jako před třemi lety. Také jsme se hned poté vydali na Roosvelt Island. Teda samozřejmě první jsme dali obědovou dolarovou pizzu s úžasným výhledem.

Už po cestě na ostrov jsme chtěli využít pěkné lanovky z Manhattanu, ale fronta vypadala na dlouho a tak jsme se svezli metrem. Cesta okolo celého ostrova je poměrně dlouhá a není zde žádný větší turistický cíl. Na severním cípu je docela pěkný malý maják a také zde člověk dostane lepší povědomí o situaci na vodě mezi Mannhatanem a Queensem, kde probíhá třeba spojení East River (která vlastně při pohledu na mapu není řekou) a ramena Hudson River. Na jihu ostrova je zase park s (podle fotek) pěkným výhledem. Bohužel otevřeno má jen do sedmi a my přišli pozdě. Hlídač mi pak znuděným hlasem řekl, že vstup je jen pro zaměstnance. Možná bychom se tam ale dostali, kdybych u sebe měl cigaretu, na kterou se mě ptal. Aspoň jsme viděli budovu, kde v prvním Spider-Manovi s Tobym McGuirem proběhl souboj s Green Goblinem.

Obecně mi přijde Roosvelt Island dost zajímavé misto k životu. Četl jsem si o něm neco aspoň na Wikipedii a s populací okolo 11 tisíc obyvatel Mannhatanu na velikosti populace moc nepřidá. Ostrov je ale už z definice izolovaný, takže je zde taková vlastní komunita. Je to vlastně takové menší městečko, kde není slyšet ruch velkoměsta. No jo, ale oproti malému městečku nebo vesnici je zde hodně blízko velké město, Železný by z jedné strany na druhou potřeboval tak tři hody. Člověk tak může využívat klid i výhody velkého města. Zároveň ma ostrov dost zajímavou historii, kdy někdy sloužil potřebám blázince, jindy se zde zase uchovávali vězni. Nyní je zde nemocnice a co jsme viděli, tak se zde asi léčí dlouhodobě nemocní nebo jsou zde specializovaní na rehabilitace.

PS: Pozorný čtenář si jistě všiml, že za den jsme nenavštívili jen tři ostrovy, jak uvádí nadpis 🙂