Amerika 2022 #0 (13. 7.) Do třetice všeho dobrého
Po ročnících 2017 a 2019 se znovu vydávám do Spojených států amerických. Tentokrát je zde ale několik změn. Zaprvé jsem přibral nového parťáka. Ája (z Aleš) cestuje na americký kontinent poprvé a tak není divu, že chtěl vidět New York. Ten má ale zase blízko k Washingtonu, takže tam nelze se nestavit. No a tak letím potřetí do stejných měst, což mnozí nechápou, ale mně to smysl dává.
Nakonec se ale vše podařilo a s Ájou jsme se setkali už v 8 ráno na Muzeu. Odlet jsme sice měli až v 11:50, ale v dnešní době problémů na letištích se nám nakonec brzký příchod docela vyplatil. V pohodě proběhl také přestup v Dublinu, kde po odbyté bezpečnostní kontrole došlo i na imigrační kontrolu.
Konec letu taky proběhl bez problémů. Vzhledem k už zvládnuté imigrační kontrole jsme se dokonce rychle dostali k zavazadlům, která nám hned dorazila. Na mém oblíbeném pátém terminálu letiště JFK mě překvapilo, kam se poděly snad všechny židle, které jsme dříve často využívali ke spánku. Kvalitu toalet, kde tento terminál také historicky vedl, jsem ale nezkoušel a raději jsme se vydali do metra.
Zároveň z toho vytěžím také něco pro sebe. Už na USA 2017 jsem plánoval navštívit moje rodné město Vancouver. Nevím, jesti dokážu v tomto formátu předat dostatečně dobře, co to pro mě znamená. Lidi často řeší odkud pochází. Jako místo původu, lze určit zemi, město, dům nebo třeba i porodnici. Většina z vás má zřejmě tyto věci relativně dobře přístupné. Ja neviděl ani jednu z těchto "svých" věcí od dvou let, takže si je vlastně vůbec nepamatuju. Příslušností ke státu se považuji za Čecha, ale ta touha po zjištění vlastní minulosti tam zkrátka je.
Tak to máme nějaký teoretičtější úvod a teď trochu prakticky přesně dle struktury pro školní závěrečnou práci 😀 Ono cestovat dnes není tak snadné jako dřív. Jedna věc je v naší konkrétní cestě, kdy jsme poprvé museli zařizovat vedle ESTA (něco jako zjednodušené vízum do USA) také ETA (něco jako zjednodušené vízum do Kanady). Pak jsou zde samozřejmě všechny různé Covid pasy. To mi připomíná, že jsem vlastně ještě před odletem řešil nemoc, při které jsem se léčil snad nejintenzivněji v životě.
Tato kontrola vstupu do USA při mých předchozích cestách probíhala až v Americe. Tentokrát ale došlo ke změně a došlo k ní už v Irsku, a i když byla nejvíc v pohodě v porovnání s předchozími, tak se mi zase povedl jazykový trapas. V roce 2017 jsem místo 17 dnů říkal, že chci v Americe být 17 let. Tentokrát jsem vykouzlil novotvar "twelveteen". Samozřejmě patent pending, takže už mi to nikdo nesebere.
I delší let proběhl v klidu a čas mi rychleji ubýval nejen díky osvědčené kombinaci filmů a seriálů, ale tentokrát jsem přidal i podcasty a velká spokojenost. Teď jen doufám, že s námi letí i naše kufru a na letišti JFK Terminálu 5 (což je mimochodem nejlepší terminál) se s jimi zase setkáme. Pak nás už zřejmě čeká jen cesta metrem na ubytování a snaha o eliminaci jetlagu. Úspěšnost těchto plánů dopíšu večer.
Áju jsem už v Česku varoval před kulturním šokem, který si po přílet zažijeme. No ale že hned na druhé zastávce na nás přistupující týpek začne řvát, co že na něj čumíme, jsem ani já fakt nečekal. Větu "You have a staring problem or what?" opravdu neslyšíte rádi. To nám trochu zkazilo náladu, ale zbytek cesty proběhl bez obtíží a i ubytování jsme našli vcelku rychle. Tedy první jsme otevřeli dveře do úplně jiného bytu a naštěstí na nás tentokrát nikdo nezačal řvát. Po zadání hromady kódů jsme se konečně dostali do našeho obydlí na příští dny. Hned jsme zkusili air hockey, kvůli kterému jsme si samozřejmě ubytování vybrali 😀 Ale pak už jsme šli rovnou spát. Přece jen bylo jedenáct večer, což je v českém času pět ráno a tak únava byla slušná. Snad se nám tentokrat vyhne ten jet lag. Dobrou.
Na úpěnlivou žádost přidávám nakonec Ájovu velmi důraznou a velmi čestnou zmínku 😀
Komentáře
Okomentovat