Amerika 2022 #10 (23. 7.) Od magie přes zpožděné metro až k oceánu

Poslední celý den v asi nejrušnějším městě Ameriky, takže zároveň šlo také o poslední možnost nasát atmosféru města. Logicky jsme se tak vydali na Manhattan. Konkrétně jsme se vydali do relativně nového Harry Potter obchodu, kde je spousta krásných a propracovaných věcí. Vše působí téměř reálně magicky. Návštěvu zde jsem spíš pojal jako takovou prohlídku. Jediné, co mě štvalo, bylo množství lidí v obchodě.

U obchodu je také známá budova Flatiron, která se myslím objevila třeba ve filmové sérii John Wick. Tato stavba je zajímavá především pro svoji trojúhelníkovou podstavu. Bohužel ale v aktuální podobě se asi do žádného filmu nepodívá. Snad se jí bude dařit i po rekonstrukci.

Dalším úkolem bylo sehnat jídlo a tou samozřejmě poslední den musela být dolarová pizza. Každý jsme dali tři kousky a bylo toho teda dost. Ještě před nejsevernějším bodem naší cesty jsme se stavili v několika obchodech na 5th Ave. Pak už jsme ale dorazili k Central Parku, kde jsme spíš jen tak nakoukli k místní malé zoo, z které původně měli pocházet hlavní hrdinové z animovaných filmů Madagascar. Myslím ale, že zde nemají lva, zebru, žirafu ani hrocha.

Bylo ale už relativně dost hodin, protože jsme se ještě potřebovali přesunout na Coney Island, kde jsme chtěli pobyt zakončit plaváním v oceánu. Krátce, ale příjemně, jsme si po cestě na metro pokecali s Ájovým kamarádem Markem. Po cestě metrem nás zdržel člověk, který ve voze obdržel hned několik necitovatelných označení. Konkrétně šlo snad o to, že nějaký chytrolín se toulal po tunelech metra a tak se čekalo, až se ho podaří chytit. Za příkladnou bych označil frekvenci informování ze strany zaměstnanců dopravního podniku. Na začátku každých pár minut měla hlášení paní řidička. Poté ještě možná také ona procházela celé metro a uklidňovala lidi, že se bude možná muset vypnout proud, ale že je to v pořádku a nemáme panikařit. Trochu mi to připomnělo Matrix, když lidé museli vypínat elektroniku v lodích, protože nechtěli být objeveni stroji. Naštěstí alespoň část osvětlení zůstala v provozu a za necelou půlhodinku jsme jeli dál.

Na pláž jsme se přes atrakce na Coney Islandu dostali až před devátou hodinou. Výhodou bylo to, že už skoro nikdo nebyl na pláži. Koupání v oceánu bylo parádní a zpětně jsem si říkal, že jsme sem mohli jít víckrát, když už jsme to měli jen čtyři zastávky metrem, ale tak co. Až při cestě z pláže jsem si vsiml, že plavání je povoleno s přítomností plavčíka mezi 10 a 18. hodinou a že byla vyvěšena červená vlajka, ale tak co už. Nikdo se neutopil a do vězení nás za to taky nezavřeli. V netru byly trochu zmatky, protože nešel automat na přidání si peněz na metro kartu. Zajímalo by mě, jak by se podobná situace řešila u nás. U nás je horší, že nemáme turnikaty a máme revizory, v NYC je to obráceně, ale i tak mi přišlo překvapivě, že když jsme se týpka v budce ptali, co máme dělat, tak nám prostě otevřel dveře pro kočárky a prošli jsme zadarmo.