17.7. #1 Bye bye USA
Vstávání v 8 je docela nezvyk, ale ono je to vlastně úplně jedno. Dnes je den odletu a při změně času o 6 hodin a následném jetlagu to bude uplne jedno.
Vypadnout musíme v 11. Tento čas nám docela vyhovuje, aspoň budeme mit na letišti rezervu. Boarding máme v 4:25 odpoledne. Balení probíhá docela dobře, akorát opravdu moc nechápu, jak naše kufry mohly tak nabrat na váze. Z krásných 17 kg při cestě sem je 21,7 kg nyní. Limit je 23 kg, tak snad to klapne.
Cesta pěšky na subway je docela upocená. Normálně bychom jeli busem, ale s kufry to není ideální nápad. Zdárně jsme došli na subway. Cesta na airtrain taky pohodová. Airtrain je dráha, která vozí lidi na jednotlivé terminály letiště JFK, terminálu je 6. Každý je jiný a každý je obrovský.
Dostáváme se do tradičního kolotoče různých kontrol. Už jen čekám, až mi někdo řekne: "Udělejte Ááá." a bude čekat na vypláznutý jazyk. K takové kontrole naštěstí nedošlo, ale aspoň jednu novinku jsme měli - sundávání bot.
Nástup do letadla v pořádku a už se připravujeme k letu. Teda ještě ne. Máme tu kolonu. Ano, opravdu na letištní dráze lze mít kolonu. Aktuálně má kolona asi 10 členů a stupeň dopravy je tak 4. Konečně se dostáváme na řadu, vzlétáme a začíná 7 hodin nudy...
Letištní kontroly a čekání na odbavení mi už dávno přijdou jako běžná součást cestování, ale co mě pořád dokáže překvapit, je, jak rychle kufry nabírají na váze. Při zpáteční cestě mám vždycky pocit, že jsem nic extra nepřikoupila, a stejně to najednou váží o několik kilo víc. Naštěstí jsem si pořídila praktickou tašku do letadla, kam se vejde všechno důležité a nemusím se stresovat limitem zavazadel. Na delší lety je to fakt záchrana.
OdpovědětVymazat