Amerika 2022 #16 (29. 7.) Dvě cesty

Dnešek začal vlastně už včera. V plánu bylo muzeum letectví a kosmonautiky u letiště v Dulles. Problém trochu byl v tom, že Steven F. Udvar-Hazy Center je tak trochu z ruky. Od nás z Airbnb cesta zabere určitě přes dvě hodiny a to Ájovi přišlo dost a říkal, že si vymyslí vlastní program a vyzkouší projet město na elektrické koloběžce. To ale pro mě znamenalo trochu myšlenkové dilema. Na jednu stranu jsem se zatím vždy v Americe držel toho, že nikdo by nikam neměl chodit sám. Tak nějak mi to na jiném kontinentu přijde jiné. Když by se někdo zatoulal v Evropě, tak teoreticky se suchou nohou domů v konečném čase dostane. Také s mobilním signálem je to pro nás v EU příznivější. Na druhou stranu jsme všichni dospělí a tak jsem došel k tomu, že se tedy pro dnešek rozdělíme.

Ve výše uvedeném muzeu jsem byl už dvakrát, ale ono je to celé zážitek. Člověk si vezme už třeba cestu. Na začátku mě mrzelo, že prodloužení stříbrné linky metra ještě není v provozu a my tak musíme jet autobusem. Pak ale převážila zvědavost. Na této lince totiž řídiči dělají všemožné kousky. Jednou nám tu řidič zastavil na zastávce a začal cvičit nějakou jógu. Jindy zase jiný vystopil se zmatenými turisty a ukazoval jim cestu. Dnešní řidič laťku nezvedl a na pauze si jen hrál s telefonem.

V muzeu jsme to vzali pěkně od začátku letectví a teda člověk se fakt diví, v čem že to dokázali průkopníci létat. Úžasné byly i záznamy o pokořování různých rekordů, z nichž si teď vzpomenu třeba na nejvyšší volný pád. 

Pak jsme prošli okolo modernějších strojů, které už alespoň tvarem připomínaly dnešní letadla. Vrcholem této části pak byl Concord, což bylo první a téměř jediné nadzvukové letadlo na komerčních linkách. Konkurencí mu mohl být jen Tupolev Tu-144, který byl postaven na základě stejných plánu, ale moc pěkný osud ho nepotkal. 

Vrcholem celé výstavy je ale alespoň pro mě raketoplán Discovery. Bohužel se mi nepodařilo navázat na tradici videorozhovorů s rodinou. Ale tak jsem si opět mohl užít stroj jako takový. Pořád mě fascinuje, že raketoplán prostě vzlétl přilepený na raketu a hlavně dokázal přistát podobně jako běžné letadlo. To mi přijde nesmírně cool.

Na zpáteční cestě nedošlo k žádným překvapením. Ve městě jsme se ještě stavili ve čtvrti Georgetown, která je zase trochu jiná než zbytek města, ale je opět krásná. Na tuto část se k nám připojil i Ája, který už měl projeté snad celé město. 

Prohlídku jsme skončili u sochy Tomáše Garrigue Masaryka, který je stylově obklopen lípami, i když tedy jeho parčík se zrovna předělává, takže první československý prezident neměl moc dobrou náladu. Den jsme pak pochopitelně zakončili zasvěcením nováčků do kultury Wallmartu.