Amerika 2022 #15 (28. 7.) Společenstvo Čechů

Dnešek byl poznamenán už od začátku brzkým vstáváním. Myslím, že budík zvonil okolo sedmé. Reakci "Proboha proč?" rozumím, ale jednoduché vysvětlení zde není. Takže všechno bylo způsobeno příjezdem tak zvané Davidovy skupiny. Ta se skládala z Dejva a Tomáše, s kterými jsem byl z USA před třemi lety. Kluci s sebou vzali ještě svoji mamku a Tomáše doprovází ještě přítelkyně. Úplně původně jsme plánovali, že bychom jeli všichni společně a vzali víc rodičů, což se mi jako myšlenka pořád líbí, ale to byla pořád nerozhodnost a tak, že bychom se nedostali nikdo nikam. Davidova skupina zase měla v porovnání s námi problém s délkou pobytu kvůli dovolené, takže jsme nakonec jeli rozděleně. Úplnou náhodou se ale stalo, že jsme měli dohromady být celý týden ve Washingtonu. Proč tedy přijeli až ve čtvrtek? Zase dobrá otázka s nyní už jasnější odpovědí. 

Letečtí dopravci totiž toto léto čelí velkému náporu pasažérů a mají malo personálu. Některé lezy se tedy ruší. Nejhůře jsou na tom prý víkendové lety, na což právě Davidova skupina doplatila a let jim byl z víkendu přesunut na středu. No ale to nebyl konec problémům, které je měly na ceste potkat. Třeba z Dublinu chytili let společnosti HighFLY, který si původní dopravce koupil. Prý to byl tedy fakt nic moc zážitek. Už jen nepřítomnost deky a hlavně multimediálního centra by mohlo být považováno v některých kruzích jako hrdelní zločin. Nezapomenutelné prý bylo i přistání, které se muselo opakovat. V prvním pokusu se totiž letadlo téměř srazilo s jiným letadlem, které vzlétalo na kolmé dráze. Poslední představení pak prý proběhlo před nástupem do autobusu, kde se jeden pán tak moc domáhal lístku, až na něj přijely hned čtyři policejní hlídky.

No ale to už je mnohem delší úvod, než jsem chtěl. Do jisté míry jsme si zoopakovali první den s vycházkou přes The Mall, což je prostě povinnost. My jsme ale tehdy skončili u Lincolna. Krásný Capitol je klasika, na kterou bych se mohl dívat pořád dokola. Změnou byl třeba výstup nějakého spolku před ním, který asi vysílalo docela dost televizí. Říkali, že bojují za větší práva pro veterány. Zazdila to paní, jejíž první věta byla: "That's a bullshit.". U Nejvyššího soudu pak konečně někdo protestoval.

Ještě než jsme došli k Washington Monumentu, tak jsme si dali oběd z food trucku. Zkusil jsem asi poprvé corn dog a nic moc. Párek uvnitř těstíčka nebyl nijak zvlášť kvalitní. Když jsme dojedli, tak jsme to vzali rovnou k Monumentu, kde Dejv vytáhl svůj pradávný fotoaparát. Jako vypadal u toho hustě a reálně mě zajímá, jestli se na filmu něco chytlo. U memoriálu 2. světové války jsme se trochu osvěžili. 

Poté jsme to přes Lincolna vzali k památníku Martina Luthera Kinga, který jsme dřív vždy přeskakovali, aspoň myslím.

Výborný výhled na Washington Monument od Jefferson Memorial je pak už klasika a téměř konec typické The Mall cesty. No a ještě, že už byl ten konec blízko. Nováčci se totiž do této doby až překvapivě dobře drželi. Zlému jet lagu ale nikdo neunikne. Zrádné je, že pásmová nemoc se ze zkušenosti projeví náhle. Naštěstí jsme to ale nějak zvládli a Davidova skupina si zvládla dojet i pro batohy, které si ráno nechala u nás, protože do vlastního Airbnb ještě nemohli. Jo a samozřejmě teda cesta nemohla být úplně bezproblémová, protože Dejv a spol si asi nějakou tu dopravní smůlu stále drželi. No někdo se prý pohyboval v kolejišti následující stanice a tak jsme chvíli čekali, pak nás z metra vyhnali a to jelo prázdné. Jestli nebožákovi na kolejích jelo udělat poslední službu, nebo mělo jiný úkol, není aktuálně stále jasné.