Amerika 2022 #18 (31. 7.) Finální promočené burgery

Už jsem chtěl zveřejňovat díl #19, ale až přitom jsem zjistil, že vlastně chybí tento díl. Tak se pusťme se zpožděním do posledního dnu v Washingtonu DC.

 
Vstávání proběhlo zřejmě vcelku v pohodě, protože si ho vůbec nepamatuju. Vím, že jsme měli namířeno do černošského muzea. Dobře, tady jsem se spletl úmyslně, ale ten den jsem se fakt spletl. Původně jsme chtěli jít právě do tohoto muzea, problém ale byl v tom, že mělo špatnou otevírací dobu a navíc byla potřeba rezervace dopředu. Tak tady máte alespoň jeho fotku.

Po tomto fiasku jsme se otočili směrem k pravému cíli naší cesty, čímž byla budova státních archivů. Naštěstí ve Washingtonu jsou všechny podobné instituce pěkně v centru, takže jsme po nějakých 10 minutách chůze byli u archivů. V budově byly opravdu zásadní listiny americké historie, jejichž důležitost přetrvala až do dnešních dob. Myslím, že zde mají třeba jednu z prvních kopií Magna charta. Samozřejmostí je pak americká ústava i s prvními dodatky. Bohužel tyto dokumenty se nesměly fotit. Podívat se k těm největším skvostům byl trochu boj, který zahrnoval nějaké ty lokty a nakonec z toho člověk vlastně moc nezjistil. Nechápu, jak z toho dnes mohou něco vyluštit a pak, že já píšu nečitelně (což je samozřejmě pravda). Jediné rozpoznatelné byly občas podpisy na listinách.

Po povinné zastávce v gift shopu, který byl z těch povedenějších, jsme se vydali dál. Myslím, že následovala návštěva McDonald's. Řeknu vám, že jsem vlastně rád, že u nás není tak výhodný bonus program jako v Americe. Alespoň mi přišlo, že člověk dostává pořád něco vlastně zdarma. Předpokládám, že je to způsobeno mimo jiné tím, že u nás má mekáč mnohem lepší postavení na trhu a je zde i méně konkurence. Já původně měl představu, že na každém rohu v americkém městě je mekáč. To rozhodně není pravda a jsou zde jiné a často kvalitnější podniky jako třeba Wendy's nebo Five Guys. Škoda, že u nás podobné podniky, která by vyplnily díru mezi fast foodem a restauracemi, nefrčí.

Z pohledu místních standardů ale prodejna McDonald's u stadionu washingtonských Capitals splňovala snad vše. Hlavní je určitá míra nepořádku, který byl doprovázen dalšími věcmi, které dohromady vytvářely pocit, že zrovna tady se člověk moc nechce zdržovat. Jídlo jsne si tak vzali ven a došli až do pěkného parku u stanice metra Judiciary Square. Samozřejmě proběhl souboj s veverkami o jídlo. Ony sice vypadájí nevinně, ale vemte do ruky jídlo a jsou to bestie. Pak už následovala jen cesta do Wallmartu, kde proběhl nákup věcí na Ájův grandiózní nápad. Počkat, zmiňoval jsem už burgery?

Na grilování nebylo úplně nejlepší počasí a po cestě domů nám i zapršelo. I tak jsme to ale vzali delší cestou pěšky a prošli se naposledny okolo budovy Union Station a nesměl chybět ani můj oblíbený Capitol. Na burgery Ája zval i naše hostitele Terryho a Marka. Ti psali, že se možná staví, ale že nám minimálně všechno připraví.

Po příchodu na ubytko jsme opravdu měli na verandě připravený gril, u kterého nám Mark vysvětlil ovládání. Samozřejmě, když jsme začali tak se ukázal znovu déšť. Naše formace vypadala následovně: Ája zaujal kritickou pozici Burger mastera, já ale vykonával rovněž zásadní roli. Její přínos byl ukrytý v tom, že kromě nošení ingrediencí jsem se staral o to, aby burgery (moc) nezmokly. Nad Ájou jsem tak stál s rovnou dvěma deštníky. Celkový pohled musel působit tím, že nacvičujeme nějaké divadlo. Stále máme trochu podezření, že hostitelé se na televizi koukali skrze venkovní kamery na nás. Třeba jejich kočka se na nás skrze průhledné dveře koukala rovnou. Vzhledem k bojovým podmínkám jsem burgery prohlásil za dost dobré a po zabalení kufrů následovalo poslední spaní ve Washingtonu.