1.8.2019 Praho, kde jsou lidi? Jo pardon, ono je šest ráno
Václavák, Staromák, Karlův most, Pražský hrad a další spojuje jedna věc. Tušíte jaká? Ano, jsou to turisté.
Co kdyby turisté nějak zmizeli? Jak by vlastně výše uvedená místa vypadala? Odpovědi na tyto a podobné otázky jsem se snažil najít už delší dobu. Narazil jsem na video od Honest Guide, které ukazuje, že to jde (link) a jak se říká už v začátku videa "Stačí k tomu budík."
Moje představa o normální době ranního vstávání je dost rozdílná s realitou mého vstávání z prvního srpnového dne. Ve čtyři hodiny ráno fakt nevstávám jen tak. Správně na to poukázal třeba prezident Zeman, který tehdy poznamenal, že normální lidé ještě v sedm hodin spí a že sedmá ranní je zatraceně noční doba. Samozřejmě, že to musel říct tím jeho stylem, který naštve půlku společnosti, kterou ale prý nerozděluje. Pravda ale je, že dost lidí je v sedm hodin ještě doma, takže nemůžou být v centru Prahy. Pro turisty to platí tím spíš. Beru to tedy aspoň ze svého okolí, kde jsem zjistil, že lidé na dovolené většinou vstávají později než v pracovním zápřahu.
No takže už ve šest jsem si to ťapal po Václaváku a skutečně až na pár výjimek ani noha. Namířil jsem k Prašné bráně, kde jsem měl sraz s Marií. Pořád skoro nikde nikdo. Jedné turistce jsem tedy pomáhal s focením. Ověřil jsem tím, že u focení není jazyková bariéra žádný problém. Anglicky neuměla, takže když jsem chtěl, ať vyfocené fotky zkontroluje, jestli jsou podle jejích představ, tak se mi asi snažila vysvětlit, kterým tlačítkem se fotí.
Naše další kroky směřovaly na Staromák. Staromáku taky něco chybělo a to sice zase lidi. Fakt je to takové divné. Potkali jsme několik svatebních páru, které ke svatebním fotkám využívají také minimálního počtu turistů. Na Karlově mostě už bylo lidí trochu víc, ale pořád minimum oproti stavu přes den.
Vyškrábat se nahoru na Hrad bylo s ranními teplotami docela v poho a hlavně to stálo za ten výhled na Prahu. Je to zase úplně jiný typ výhledu než ty americké. Člověk si uvědomí, co amíky a ostatní táhne zase k nám. Následoval oblíbený security check, kde byla ale docela dost nuda. Divný v sedm ráno, že? Svatý Vít je super gotika, ale prostě už není nejnovější, co se dá dělat. Ještě jsme chvíli dali výhled z druhé strany Hradu, zase paráda, a vydali se dál.
Ty jo, došli jsme vlastně až na Anděl. Je fakt, že ono se chodí líp, když se každou chvíli neplete někdo pod nohy. Na cestě domů jsem se ještě musel stavit na Žižkovském Highline parku (parodie na newyorskou krásu). Vstup vypadal docela stylově. No a zbytek vypadal... no tak všelijak. Jako jsem rád, že nikdo z místních obyvatel nebyl "doma".
Jinak ale celkově ranní procházku Prahou (vlastně čímkoliv) doporučuji.
Co kdyby turisté nějak zmizeli? Jak by vlastně výše uvedená místa vypadala? Odpovědi na tyto a podobné otázky jsem se snažil najít už delší dobu. Narazil jsem na video od Honest Guide, které ukazuje, že to jde (link) a jak se říká už v začátku videa "Stačí k tomu budík."
Moje představa o normální době ranního vstávání je dost rozdílná s realitou mého vstávání z prvního srpnového dne. Ve čtyři hodiny ráno fakt nevstávám jen tak. Správně na to poukázal třeba prezident Zeman, který tehdy poznamenal, že normální lidé ještě v sedm hodin spí a že sedmá ranní je zatraceně noční doba. Samozřejmě, že to musel říct tím jeho stylem, který naštve půlku společnosti, kterou ale prý nerozděluje. Pravda ale je, že dost lidí je v sedm hodin ještě doma, takže nemůžou být v centru Prahy. Pro turisty to platí tím spíš. Beru to tedy aspoň ze svého okolí, kde jsem zjistil, že lidé na dovolené většinou vstávají později než v pracovním zápřahu.
No takže už ve šest jsem si to ťapal po Václaváku a skutečně až na pár výjimek ani noha. Namířil jsem k Prašné bráně, kde jsem měl sraz s Marií. Pořád skoro nikde nikdo. Jedné turistce jsem tedy pomáhal s focením. Ověřil jsem tím, že u focení není jazyková bariéra žádný problém. Anglicky neuměla, takže když jsem chtěl, ať vyfocené fotky zkontroluje, jestli jsou podle jejích představ, tak se mi asi snažila vysvětlit, kterým tlačítkem se fotí.
Naše další kroky směřovaly na Staromák. Staromáku taky něco chybělo a to sice zase lidi. Fakt je to takové divné. Potkali jsme několik svatebních páru, které ke svatebním fotkám využívají také minimálního počtu turistů. Na Karlově mostě už bylo lidí trochu víc, ale pořád minimum oproti stavu přes den.
Vyškrábat se nahoru na Hrad bylo s ranními teplotami docela v poho a hlavně to stálo za ten výhled na Prahu. Je to zase úplně jiný typ výhledu než ty americké. Člověk si uvědomí, co amíky a ostatní táhne zase k nám. Následoval oblíbený security check, kde byla ale docela dost nuda. Divný v sedm ráno, že? Svatý Vít je super gotika, ale prostě už není nejnovější, co se dá dělat. Ještě jsme chvíli dali výhled z druhé strany Hradu, zase paráda, a vydali se dál.
Ty jo, došli jsme vlastně až na Anděl. Je fakt, že ono se chodí líp, když se každou chvíli neplete někdo pod nohy. Na cestě domů jsem se ještě musel stavit na Žižkovském Highline parku (parodie na newyorskou krásu). Vstup vypadal docela stylově. No a zbytek vypadal... no tak všelijak. Jako jsem rád, že nikdo z místních obyvatel nebyl "doma".
Jinak ale celkově ranní procházku Prahou (vlastně čímkoliv) doporučuji.
Nebylo to 1.8.? 🤗
OdpovědětVymazatJop, opraveno
Vymazat