16.12.17 Super den s florbalem

Celý den začal brzkým vstáváním, což se mi moc nelíbilo, protože to zkazilo plán na dospání spánkového deficitu z pracovního týdne, ale i tak jsem v tuto sobotu vstal až překvapivě snadno.
V 8:00 jsem už byl nastoupen v hale na Slavii. Od 9:00 byl naplánován první zápas turnaje mladších žáků. My jako pořadatelé jsme tedy museli připravit celou halu. Mantinely byly skoro hned i díky tomu, že se stavělo docela malé hřiště. Kvůli tomu jsme ale museli lepit brankoviště. Dostanete jeho rozměry a pásku, ale nemáte žádný metr nebo pásmo a co teď? Když pořádáte s Týnou, tak je to docela v poho a brankoviště je po složitých matematických výpočtech pod vedení předních matematiků hotovo téměř okamžitě.
Samotné zápasy probíhaly téměř bez problémů, vyskytlo se pár zranění, ale nezaznamenal jsem žádné ztráty na životech. O ten naopak přišlo pár míčků, naštěstí pro ně byla zřízena nemocnice. Vraťme se k zápasům, které často končily výsledky s velkým brankovým rozdílem jako třeba 25:0. Našly se ovšem i atraktivnější souboje. Třeba poslední zápas mezi Slavií a Olympem byl vygradovaný do poslední vteřiny. Slavia nakonec vyhrála o gól a díky tomu vyhrála bez ztráty bodu i celý turnaj. Úklid haly proběhl rychle a také bez potíží.

Photo by Jon Tyson on Unsplash

V téhle části dne jsme si myslel, že půjdu domů (to by byl ale docela krátký a nudný příspěvek). 

Po pořádání jsme zbyli čtyři: Týna, Lilly, Míra a já. Nikdo z nás nevěděl, co chceme dělat. Dost se házelo korunou (ne že by to nějak pomohlo rozhodování, protože koruna byla často ignorována). Nakonec jsme šli do nákupáku na Slavii na nějaké jídlo. Holky si daly pizzu, já a Míra jsme zamířili na čínu. Všichni jsme si jídlo pochvalovali. Pak jsme chvíli kecali a blbli, třeba takové to autíčko typické pro obchodní domy neodolalo našemu náporu a bylo obsazeno.
V půl páté jsme se rozhodli, že vyrazíme na vánoční besídku/rodičovskou schůzi/oslavu (a ještě kdovíco všechno) florbalové slavistické mládeže. Bylo to pár zastávek autobusem a pak kousek pěšky. Došli jsme na místo, které mi ukázaly Google Maps a ono nic. Našli jsme jen hnusnou zapadlou ulici. Týna si vzpomněla, že někde v okolí na bowlingu byla. Míra to potvrdil tím, že jiná mapová služba ukazovala jiné místo. Chvíli jsme se v těch Záběhlicích motali, ale nakonec jsme bowling našli.

Photo by Benjamin Faust on Unsplash

Na místě už byla spousta hráčů a jejich rodičů. Po chvíli rozkoukávání jsme se přidali k přítomným trenérům a lidem okolo Slavie a zahráli si bowling. První hru jsme hráli sami. Dorostenci nás pak vyzvali na souboj drah. Po pěkném duelu jsme je nakonec porazili asi o 150 bodů, což jsem vzhledem k některým našim výkonům ani nečekal. Sám jsem si dal osobák 125, takže taky spokojenost. Bylo pěkné, když jsme hráli v rámci jedné dráhy spolu a podporovali se, to se mi hodně líbilo.
Nakonec jsme si ještě dali super dort od Lilly a rozešli se většinou do svých domovů. Díky všem za nejlepší den v poslední době.