Úvaha #4 - A teď to všechno doženeme

Často člověk v poslední době vidí otázky typu "Co uděláš jako první, až skončí covid?" Odpověď i samotné chápání otázky má několik rovin a může to evokovat různé problémy.

Zaprvé ta otázka z mého pohledu nedává smysl. Otázka implikuje, že teď jsme v nějakém stavu uzavření a v jednom bodě veškerá uzavření pominou a bude vše jako dřív. Tato změna ale přece nemůže nastat v jednom momentu. Pamatuji si třeba, že se nás v maturitním ročníku ptali, co uděláme, až zvládneme maturitu. Tam jsem to chápal, protože jsme měli jako poslední zkoušky ústní, takže v jeden den končila celá maturita. Kdyby vás zajímalo, jak jsem odpovídal já, tak jsem se snažil být za chytrého a říkal jsem, že hned po konci bych si asi zašel ve škole na záchod, což teda nevím, jestli jsem nakonec udělal. Ale zpět ke konci pandemie.

Photo by Ahsan Avi on Unsplash

Epidemiologická opatření budou končit postupně. Hlavní důvod je obava, aby se nám epidemie znovu nerozjela, takže se sestaví nějaký seznam opatření a rozvolňuje se ve vlnách, kde se mezi vlnami vyhodnocuje, jestli a jak předchozí rozvolnění změnilo vývoj poklesu epidemie. Takže tedy osobně budu dělat po každém rozvolnění to, co bude povolené, co mi přijde bezpečné a co v tu chvíli budu chtít dělat. Lze předpokládat, že na nově povolených aktivitách budou ze začátku fronty, návaly a davy. Budou plné obchody, kadeřnictví budou mít plné diáře a kina budou praskat ve švech. S tím ale musíme my a hlavně organizátoři rozvolňování počítat. Obchody budou mít ze začátku různá omezení. Na nový účes bude potřeba test. Kina budou omezená na 50 % kapacity. Přesná opatření si teď vymýšlím, ale je důležité si uvědomit, že takhle to klidně může být a různé podniky se tedy neotevřou z 0 na 100 v rámci jedné vlny, ale bude to postupné.

Ono to postupné uvolňování vlastně dává smysl i jinak než epidemiologicky. Velké a náhlé změny mnoho lidí rozhodí. Najednou by byl velký výběr činností, které dělat. Lidé by se nemohli rozhodnout, co dělat jako první. Možná tedy bude přínosnější, když nějaký "předvýběr" udělá dočasně někdo za nás. Určitě to znáte také. Když máte na výběr z velkého množství produktů, tak je výběr těžší. Typicky je jedno, o co vlastně jde. Může to být výběr televize, bot nebo i příchutě zmrzliny. Často pak po nákupu svůj výběr ještě zpochybňujeme a ze získané věci vlastně nemáme takovou radost, jako kdyby byla jen jedna verze daného produktu a tu bychom si nadšeně koupili.

V poslední době se více a více začal řešit vliv omezujících opatření na lidskou psychiku. Často se zmiňují například děti, které ke svému vývoji potřebují kontakt s vrstevníky. Na druhé straně se neopomíjí ani studium vlivu na seniory, kteří jsou často úplně sami a určitě to nemohou být pěkně myšlenky, když třeba uvažují nad tím, jestli své blízké ještě uvidí. Jsem rád, že se tohle probírá a jsou to vážné problémy. Osobně se snažím prarodičům co nejčastěji volat, abychom byli alespoň nějak v kontaktu.

Photo by LOGAN WEAVER on Unsplash

Zatím jsem ale nezaznamenal, že by se někdo zabýval problémem, který nás všechny možná brzy čeká. Naše společnost je často označována jako plná spěchu a podobně. V rámci opatření to pro velkou část společnosti polevilo. Pro některé to naopak velmi zesílilo. Myslím tím zdravotníky a zaměstnance dalších profesí, kteři bojovali proti nemoci v předních liniích a chtěl bych jim zde za to poděkovat. Dále se ale zaměřím na tu část lidí, které se naopak život zklidnil. Myslím, že mnoho z nich si to do jisté míry užilo. Mnoho nepotřebných schůzek a meetingů bylo zrušeno a vše bylo víc v klidu. 

Teď ale nastane doba, kdy se najednou všichni budou snažit všechno dohnat. Myslím, že často bude tahle touha něco dohnat takovou tou snahou předehnat konkurenci. U firem to chápu. Do určité míry se smazaly rozdíly mezi podniky a všichni teď mají rovnější podmínky, jak by mohli zákazníky oslovit. Je možnost udělat nový první dojem. Bojím se ale, aby aplikování podobných věcí na jednotlivce nebyla moc rychlá změna. Chápu, že se často budeme snažit vrátit své životy do starých kolejí, ale nemusíme to přece udělat přes noc, ne? Nemusíme spěchat a vůbec se nemusíme předhánět s ostatními. Také je dobré zamyslet se, co nám přinesla doba pandemická, jestli jsme během ní něco nedělali třeba lépe a teď na tom můžeme stavět. 

Photo by Claudio Schwarz | @purzlbaum on Unsplash

Nakonec si neodpustím jeden příklad. Bylo to myslím před několika týdny, kdy nastupoval nový ministr zdravotnictví. V té době se mělo za to, že v rámci následujícího rozvolnění se povolí v omezeném režimu i sport. Víme obecně, jak jsou vládní prohlášení chaotická a mění se. Zároveň při nástupu nového ministra se nestabilita opatření ještě zásadně zvyšuje. Nemyslím to teď nijak kriticky, spíš si myslím, že bychom s tím všichni měli počítat. Hraju florbal, takže na sítích sleduju účty Českého florbalu. Hned po prvním oznámení, že se bude moct v nějakém režimu snad trénovat se objevovaly od Českého florbalu zprávy oslavující to, že od pondělí se začíná trénovat. Druhý den došlo k jedné změně, takže se stále radovali, ale už méně a třetí den došlo k druhé změně, která vlastně rozvolnění v oblasti sportu rušila. To vzbudilo od Českého florbalu (a ostatních sportovních unií) odpor a nevoli, následně se podporovala nějaká petice nebo tak něco a podobně. A jo, chápu, že jsou všichni nadšení, že by se mohli vrátit na trénink. Chápu taky, že nejde jen o sport jako takový, ale že jde i o byznys. V pořádku. Ale je to přesně to, co jsem popisoval výše. Cítím z toho takovou tu snahu celý ten více než rok dohnat. Co by se stalo, kdyby se týden počkalo? Byla by (větší) jistota, že se opatření nezmění a všichni by byli více v klidu.

To bych asi chtěl vzkázat i nakonec. Pojďme návrat do uspěchané doby neuspěchat a hlavně v klidu. 

PS Horyho týdeník asi v aktuálním formátu končí. Zjistil jsem, že to asi není nic pro mě. Nedokážu vydávat tak rychle, aby to mělo dostatečnou přidanou hodnotu. Na druhou stranu jsem si ale vyzkoušel dost nových věcí, které určitě budu chtít dál používat jako třeba vkládání interaktivních odkazů na různé podcasty, videa a podobně.