19.8.2019 Opravdové rande naslepo

V pondělí 19.8. (jo, vím, že to píšu se zpožděním, ticho) jsem se s Marií vydal na Neviditelnou výstavu, což je akce, která se snaží široké veřejnosti co nejautentičtěji ukázat život nevidomých. Na podobnou akci jsem chtěl jít už delší dobu, ale nějak to nikdy nevyšlo.

Photo by Taras Chernus on Unsplash

Jednou jsme snad na nějakou takovou akci šli se třídou z gymplu, ale já tam myslím nešel, aspoň si to teda nepamatuju. Den před návštěvou výstavy jsem přemýšlel nad tím, jak asi taková akce probíhá. Bál jsem se třeba toho, aby tam nebyla nějaká negativní a chmurná atmosféra, to mi pak reálně vůbec nepřišlo. Věděl jsem dopředu, že bude možnost si ve tmě objednat nějaké občerstvení. Na webu píšou, že je lepší vzít si kovové mince, protože se lépe rozeznávají (to si schválně můžete zkusit), takže jsem si vzal jen mince v hodnotách 20 a 50 Kč, abych to měl jednodušší.

Vstup do Neviditelné výstavy je z ulice Vodičkova. Expozice má dvě části - osvětlenou a zatemněnou. První jsme šli do osvětlené, protože do tmavé části se chodí po skupinkách v předem daných a je proto lepší si udělat rezervaci, kterou jsme tedy měli. V osvětlené části si můžete osahat a prohlédnout pomůcky, které pomáhají nevidomým a lidem, kteří mají s viděním nějaké problémy. Jsou zde třeba různé hlavolamy a skládačky, kde si měl člověk procvičit řešení těchto rébusů bez zraku. U velké části z nich jsme došli k tomu, že máme problém s jejich složením, i když se díváme. Naštěstí dalšímu našemu ztrapnování učinilo konec oznámení o začátku našeho rezervovaného termínu do temnoty.

(není z výstavy, nelze tam fotit)

No ale jaké temnoty? 100% temnoty. Jo, říkáte si, to znám. Večer, když jdu domů v ulici, kde je rozbitá lampa, tak nevidím skoro na konec ulice. Pff, to je jen slabý odvar. Tady nebylo vidět nic. Demonstrovat to lze na tom, že jsem nevěděl, jestli mám otevřené nebo zavřené oči, což bylo ze začátku dost matoucí. Byli jsme ve skupině asi šesti lidí + průvodce se jménem Petr nebo Pavel (jedno z toho to snad bylo). Nevím přesně kolik lidí, protože jsem je neviděl (ano, tenhle trapný vtip použiji v tomhle vstupu asi víckrát). S námi tam ještě byla nějaká rodina. Na začátku jsme si říkali nějaká pravidla a aklimatizovali se na tmu. Hlavním pravidlem je, že většinu času jde člověk tak, že jednou rukou se dotýká stěny a druhou testuje, jestli je před ním volno (realita z mého pohledu - budete přitisknutí na zeď, která je jediná jistota 😀). Další pravidlo je, že když vám bude jakkoliv špatně, tak se stačí ozvat a průvodce vás vyvede na světlo. To se nám stalo docela rychle. Hned při úvodním proslovu začala maminka od rodiny říkat, že to nedá a opravdu se po chvíli vrátila na světlo. Takže jestli se bojíte, že to nedáte, tak vždy se dá vrátit. Doporučuji ale prvotní rozhození ze tmy nějak překonat, protože poté uvidíte věci, které jste ještě neviděli (zase ten trapnovtip).

Nechci přesně popisovat podobu samotné expozice, abyste měli vlastní zážitek, ale aspoň nalákám. Sám jsem se předem bál, že výstava ve tmě bude trvat třeba maximálně 15 minut, ve skutečnosti trvá přes 45 minut, alespoň co si pamatuju. Dostanete se do různých místností normálního bytu. Všechny věci sice znáte, ale zároveň je znovu objevujete. Poté z bytu vyjdete a dostanete se do různých venkovních prostor, vše doplňuje výborný zvuk, který vytváří atmosféru toho, že jste opravdu v daném prostředí (pozor na tramvaje 😀). Zakončení je na baru. Tedy za předpokladu, že se tam úspěšně dostanete. Váš průvodce se rázem stane vaším barmanem. Můžete si dát nealko nápoje, pivo nebo kávu. Jestli chcete vyšší level objednávání, tak si můžete dát kávu i s mlékem a cukrem. V té tmě je to docela zážitek, alespoň podle toho, co jsem mohl pozorovat, tedy slyšet, vedle sebe.

Po výstupu ze tmy a následné aklimatizaci jsme se ještě vrátili do osvětlené místnosti s pomůckami, kterou jsme předtím neprohlédli celou. Zaujal nás třeba 3D kalendář. Prý ho dělá někdo na Slovensku a i kvůli nízkému nákladu kusů je docela drahý. Letošním tématem byly mosty. Pro každý měsíc tam byl tedy z plastu trochu plastický model reálného mostu. Snažili jsme se střídavě tipovat, o jaké mosty se jedná, moc nám to nešlo, ale byla to sranda. Nakonec jsme ještě obdivovali čtecí zařízení. Možná jsem to nazval špatně, ale jedná se o počítač, který má připojenou kameru, pod kterou se dá nějaký text. Tento text je pak na monitoru počítače různě přiblížit, to ale není vše, Horste. Výbornou funkcí je možnost změnit barvu textu i pozadí. Odstraní se tak i různé stíny a člověk má před sebou jednou barvou text a druhou pozadí. Zároveň zařízení umí i různé kombinace barev, takže můžete mít třeba červený text na černém pozadí, zelený na žlutém atd. Chvíli jsme se také bavili se zaměstnankyní muzea, která nám o některých exponátech prozradila detaily, které nám unikly.

Po několika hodinách jsme se rozhodli k odchodu. Muzeum je super a rozhodně ho každému doporučuji. Čekal jsem to celkově méně zajímavé a návštěvu tmy kratší. Takhle byl čas i na to, že si člověk uvědomuje, jak se postupně zlepšuje v orientaci podle ostatních smyslů. Nakonec bych vás ještě odkázal na webovky výstavy, kde můžete získat mnoho dalších informaci - zde. Jestli se rozhodnete pro návštěvu, tak taky doporučuju kouknout na nějaké slevové portály, já třeba využil Slevomat.